Šárka Pančochová. Vznešená snowboardová princezna, která si to „práší“ světem

Písmeno U symbolizuje její život. Většinu času totiž stráví v U rampě, kde vše piluje k Úplné dokonalosti. A už teď lze o devatenáctileté Urozené snowboardové princezně Šárce Pančochové říci: ve svém sportu je Určitě Úspěšná.

Ta zpráva překvapila, když obíhala česká média: mladičký talent na prkně ovládl závod Světového poháru. Bylo to v Rakousku, 7. ledna a mladičká Češka si senzačním ovládnutím disciplíny, které jinak kralují prioritně Američanky (a další holky ze zemí, kde mají hory a ne pahorky), zajistila účast na olympiádě ve Vancouveru. Bude jedinou českou snowboardistkou v kanadské metropoli. 

Šárka Pančochová přitom dlouho šla ve stopě své jmenovkyně Záhrobské, která sjíždí svahy na lyžích. „Bavilo mě to. Jenže v jedenácti jsem dostala pod stromeček snowboard. A lyže šly do sklepa. Ještě ten den jsem sjela kopec za barákem. Dost to bolelo, pořád jsem padala, ale naprosto mě to pohltilo,“ říká Pančochová.

Černík učitel

A šlo to ráz naráz. Dívenka v sobě objevila snowboardový talent, gymnastické proporce jí pak usnadňovaly učení triků, jako mentor si vzal Pančochovou nejlepší český snowboardista Martin Černík. „Dává mi dobré rady. Pokaždé nějakou. Je skvělé mít ho při ruce,“ pochvaluje si Pančochová. A Černík jí komplimenty oplácí: „Líbí se mi, že i když Čechám naprosto vládne, vůbec nepodléhá sebeuspokojení. Chce být nejlepší na světě.“

Ano, to chce. Tak nějak samozřejmě vypouští do světa věty typu: „Ženský snowboarding se trochu zasekl na místě, není tam progres jako u kluků. Ale nebojte, já to změním.“ Když však má vyjmenovat svoje nejlepší triky, či alespoň „jízdní vlastnosti“, zašklebí se: „Nééé, samochvála smrdí.“

V případě Pančochové je to však vůně - rozkošně esenciální. Vůně vítězství. Nechválí se, nechává mluvit prkno. Ve věku, kdy její vrstevnice řeší „dospělou“ budoucnost, kdy jsou na rozhraní životních rozhodnutí, Šárka jen tak „práší“ Evropou, dělá triky, je nespoutaná a hezky placená. „Nejlíp se cítím, když nemusím nic řešit a snowboarduju s kámošema. Když děláme triky, jen tak jezdíme, vyvádíme kraviny. To mě baví,“ směje se. „A kdy jsem si uvědomila, že by mě mohlo ježdění živit? Je to asi dva roky. Projela jsem celý svět, začalo mi to jít. Řekla jsem si – proč do toho nešlápnout.“

Ve Světovém poháru se dostala do bodované třicítky zatím jen čtyřikrát, ale bombastický úspěch v Rakousku naznačil potenciál, načrtl budoucnost. V obrazech aktuálních chvil je růžová, nádherně růžová. „Je pravda, že se mi to celkem povedlo. V Rakousku obecně jezdím ráda,“ říká Pančochová, která však nejvíce času tráví za mořem. „Státy jsou vždycky good,“ říká svérázně.

„Good“ je i její nejbližší program. Vancouver. Těší se. Největší úspěch české snowboardové historie (ano, mluvíme pořád o triumfu v Rakousku) ji předurčuje k tomu, že bude českými fanoušky sledovaná.

Jenže „snowboard lifestyle“ vždycky tak trochu odsuzoval olympiádu do statusu přílišné organizovanosti, kravatových faktorů, zkrátka čehosi „komerčního“, co popírá základní volnomyšlenkářská dogmata prknového života. I Šárka říká: „Olympiáda? To je pro mě jen další závod.“ Koneckonců její učitel Martin Černík hry tak trochu ignoroval, měl dlouhodobé spory se svazem lyžařů ohledně hrazení olympijských výloh, na jedné olympiádě dokonce nebyl. Kritizoval funkcionáře, zkrátka – potvrzoval předešlé věty.

Šárka bere svoji kanadskou misi pragmaticky. „Tak hlavně sponzoři budou rádi, že mě bude vidět. Budou nadšení,“ říká
a pak přece jen dodá: „A já taky.“ Aby ne! Sakra.

K moři jen na chvíli

V devatenácti už má tělo zhuntované po nevyhnutelných pádech, zažila si svoje. „Měla jsem zlomenou klíční kost a ruku. Ale v pohodě,“ směje se bezstarostně. Prkno je její život, nějaký ten karambol vášeň nezničí. A když už entuziasmus opadá, když je třeba polevit… „Zajedu si k moři. Nejméně na tři týdny,“ opět roztahuje pusu od ucha k uchu. „Ale pak už se zase začnu těšit na prkno. Nevím, co bych dělala, kdybych byla třeba půl roku bez něj. Musela bych surfovat. Fakt. Ale to jde dost těžko, takže nevím,“ krčí rameny.

Nemusí o tom přemýšlet. Vůbec. Jediné, na co se teď soustředí, je písmeno U. Je třeba ztrestat olympijskou U rampu. Šárko, Ukaž jim to!

Text: Helga Brunner
Foto: Flickr, Red Bull