Míň kalby, víc kola. Michael Beran chce být „velký”, jako Sáblíková

Co všechno dokáže rychlobruslařská superhvězda Martina Sáblíková? Hodně rychle bruslit. Vyhrávat nekonečný počet zlatých medailí. Spojovat Česko vítěznou euforií. Podněcovat otázky o vzniku mimozemských civilizací. A třeba taky donutit nejlepšího českého BMX jezdce míň kalit a víc jezdit.

Michael Beran patří mezi špičku evropského BMX. A jak to v těchto druzích sportů chodí, alkoholové radosti na party patří k závodům stejně jako kola a tratě. Jenže Michael si jednoho dne řekl: Dost! Nebo spíš: Polev! „Když jsem viděl Martinu Sáblíkovou na olympiádě ve Vancouveru, co všechno dokázala díky její píli a nasazení, řekl jsem si, že udělám to samý. Že na sobě budu taky víc makat,” říká dnes Beran.
„Dřív jsem to všechno bral jako zábavu – kolo, party, kamarádi, sranda. Ale zjistil jsem, že čím víc bylo večírků, tím míň jsem zvládal ježdění. Tak jsem si řekl, že udělám to samé. Začal jsem dřít v posilce. Ani jsem nechápal, jak moc mi to pomohlo.“
Od té doby šla jeho výkonnost ještě více nahoru. Beran umí. A mix talentu s pílí přináší ovoce. Sladké. O Beranovi se ve světě BMX ví, patří mezi nejlepší evropské jezdce. A půjde ještě nahoru. Je mu teprve 20 let! „Kolo pro mě znamená úplně všechno, je to můj život. Hned po rodině je to nejvíc, co mám. Když jiní mluví o drogách, já mluvím o kole. Vydržím bez něj tak den. Maximálně. Pak už si zase musím sednout. A jet. Dávat.“
V hlavě má vžité stereotypy. Dovolená u moře? Ne, to ho moc nebaví. „Co se týká moře, dřív jsem nechtěl, přišlo mi, že to nepotřebuju. Letos bych možná odjel, ovšem týden je maximum,“ říká cyklistický workoholik a vysvětluje:  „Já už nevydržím ani bez tý posilovny.“ Prostě: „Vybudoval jsem si stereotyp, který mě baví. Navíc se zlepšuju. Chci v tom zůstat, když cítím, že mi to pomáhá.“

Pronto kolo

Jak to všechno začalo? Berry, jak se mu v kruhu přátel a závodníků (bývají to spojené nádoby) říká, od malička miloval kolo. Nejprve klasické horské. „Pamatuju si, když mi bylo tak osm, že jsem měl teréňáka. Jezdil jsem na dvoře z jedné strany na druhou a dělal smyky. To mě strašně bavilo, smykovat. Později jsem na kolo úplně zapomněl,“ popisuje fázi, kdy se zdálo, že o adrenalin na dvou gumách nebude mít zájem.
Ale pak to přišlo. Za všechno mohla… televize. Rádkyně a lákadlo moderní civilizace ho nezvykle - dovedla k pohybu. „Vůbec jsem nevěděl, že existuje nějaký freestyle BMX. Pak jsem to uviděl v televizi a řekl rodičům, že bych si strašně přál kolo s pegama a twistrem. Abych mohl otáčet řidítka, skákat, zkoušet triky. Z toho jsem byl úplně hotovej.“
A pak BMX dostal. Očka mu zářila, byla to nekonečná radost. „Absolutní štěstí. Jako když pes dostane kost, tak jí kouše do té doby, než ji sežere. Jezdil jsem, dokud jsem mohl. Pak jsem přišel domů a únavou se celý třásl. Ale cítil jsem euforii.“
Kolo se stalo jeho dítětem, nejoblíbenější hračkou. Minuly ho počítačové hry, peciválství. Kdepak. On tu byl pro kolo a kolo pro něj. Dodnes s roztomilou líbezností popisuje: „Opečovával jsem ho, leštil. Prontem jsem ho vždycky umýval od prachu,“ směje se.

Sny v Americe

Díky nekonečnému a urputnému nadšení se dostal do dnešní fáze. Jezdí po Evropě, je v týmu Red Bullu, dělá zajímavé a velké výsledky. Ale pořád má sny. Spoustu snů. „Strašně by mě bavilo jezdit sám pro sebe, točit videa, dělat fotky. Jenže tím se dál nehnu. Jsem ve fázi, kdy bych měl jezdit závody,“ říká a přiznává, že jeho cíle jsou za Velkou louží. „Rád bych co nejvíc jezdil v Americe. Dew Tour, to je velký podnik. A rád bych se dostal na X-Games, což je můj sen,“ předestírá jednoznačný plán. Jenže X-Games, to je elita, maximální konkurence. Berry ještě musí hodně makat, aby dokázal mezi BMX celebrity proniknout. Našlápnuto však má.
Už teď ho blbnutí na kole živí. Za tímhle cílem si šel od doby, kdy mu to začalo trošičku “tržně” myslet. „O nápadu, že se tím budu živit, jsem spekuloval skoro celý život. Ze základky jsem šel na střední školu, kterou jsem si vybral fakt jednoduchou, abych měl co nejvíc času na ježdění. Jen co jsem dodělal maturitu, tak jsem makal co nejvíc, aby mě jezdění živilo.“

Vetřelec na boku

Daří se. Ale cesta bude ještě dlouhá. Je potřeba zvládat nové, náročnější triky. A to přináší – bolest. Co jiného. K adrenalinu patří modřiny, odřeniny a zlomeniny stejně, jako pocit neskutečné volnosti. Jde vám po těle husí kůže a mráz, když Berry vzpomíná na jedno ze svých ošklivých zranění. „Nepříjemná byla naraženina levého boku. To jsem měl asi desetkrát za sebou. Pochroumal jsem si tkáň tak, že stačilo, abych se smeknul na ledě na chodníku a noha mi šíleně natekla,” vypráví zamračeně.
„Dostalo se mi tam asi půllitru krve, jako bych měl vedle sebe vetřelce. Měl jsem záněty, horečky, šíleně to bolelo. Stačilo málo a musel jsem do nemocnice na odsátí. Podle mě to mám ještě teď, ale už jsem na to dlouho nespadl.”
Je to tak. I přes inovace v BMX, jako jsou třeba moderní a účinnější chrániče a helmy, jsou některé pády bolavé. Zvláště, když chcete “inovovat” sebe sama. „Samozřejmě, že trik, který vůbec neznáš, bolí. Ale teď je nová doba, dá se skákat do jámy plné molitanu. Ovšem i tam se dá spadnout blbě. Triky, které už umím, tam neskáču. To není dobré.“
Sám Berry doufá, že doba věčných modřin končí, že zkušenost přináší zdraví. „Dřív jsem byl po závodech odřenej skoro pořád. Teď se snažím jezdit hodně čistě, vylepšuju triky, abych nepadal. Už nejsem nejmladší a mám něco za sebou, takže už ani tak rychle neregeneruju.“ Věta “nejsem nejmladší” mě celkem pobavila. Dvacetiletý kluk už pomalu sumarizuje cykloživot jako starý kabrňák. Z druhé strany – i to je specifikum tohoto sportu. Stejně jako třeba ehm… u baletu, je třeba být na vrcholu v co nejnižším věku. O dotlučené veterány není zájem.

Žiju, abych jezdil

Na paži má Berry výrazné tetování, které hovoří za všechno. LIVE TO RIDE. RIDE TO LIVE. Neboli: žiju, abych jezdil, jezdím, abych žil. „Jak říkám, kolo je pro mě celý život. Moje víra, přesvědčení, životní styl. Všechno.” Víru pak charakterizuje další tetování – kříž z převodníků. „Dělám si tetování s posláním, žádné bezduché obrázky. Chci, aby to šlo z mojí hlavy, z mejch myšlenek. Tak jedině je to správně.” A tetování prý budou přibývat: „Jednou začneš a nemůžeš přestat. Nejde to.”
Stejně jako s tím neposedným kolem…

Text: Helga Brunner
Foto: www.berry-bike.com