Martin Šonka ovládá vzduch vruty nepochopitelnosti

Kdy může hlava vážit 96 kilogramů? Napadá mě několik případů – když si na ni nasadíte nějaký olověný klobouk, když fakt hodně hodně hodně hodně jíte, možná pak pokud jste slavný a vaše bedna se stane předlohou pro sošné ztělesnění, pro bustu, nebo… pokud létáte letadlem hlavou dolů mezi pylony a považujete to za nejlepší věc ve svém životě.

Martin Šonka. To je on. Příklad člověka té poslední možnosti z právě vyjmenovaných. Akrobatický pilot je suverénně nejlepším českým letcem a premiérovým účastníkem striktně adrenalinové Red Bull Air Race. Co to je? Určitě jste museli tuhle bláznivinu alespoň jednou vidět. Závod na čas, ale i přesnost a „skillz“, dovednost. Patnáct nejlepších pilotů na světě pro zábavu létá šílený slalom mezi dvacetimetrovými pylony v těch nejluxusnějších destinacích, které země nabízí. Exkluzivní arabský svět, Jižní Amerika…
Rychlost? Až 370 kilometrů v hodině. Nebezpečí? Bezmezné. Od roku 2003 funguje mistrovství světa. Nyní má i českou stopu. Šonka se zatím rozkoukává, má letos premiéru. Sám říká: „Je strašně těžké být mezi nejlepšími. Jsme tam dva nováčci, jinak ostatní kluci jsou ostřílení frajeři, kteří toho mají za sebou neuvěřitelné množství.“

Vteřiny bez myšlenek

Šonka je původně armádní pilot, což mu prý pomáhá: „Ano. Je to dost velká šílenost. Technika pilotáže je naprosto specifická. Létáte nízko nad zemí, asi tak deset metrů, při průměrné rychlosti 300 km v hodině. Představuje to obrovské přetížení, ztrácíte periferní vidění, barevné vidění, vidíte jen takovým tunelem, odkrvuje se vám hlava. Ale právě díky zkušenosti z armády, jako vojenský pilot, dokážu pracovat, dokážu si to hlídat. Je to obrovský zážitek, není tam ani vteřina na odpočinek, nadechnete se při vletu do první brány a vydechnete, až proletíte tou poslední.“

Je to akutní nebezpečí. Totální soustředěnost. „Musíte mít naprosto čistou hlavu, jinak jste v koncích,“ popisuje prioritu přežití Šonka. „Myslím jen na další bránu, kterou mám před sebou. Neexistuje odpočinek, přestat se soustředit. Nepřemýšlíte. Pokud ano, další překážka by vás mohla přijít hodně draho.“
Stejně jako třeba bláznivě létající freestyle motokrosaři, i vzdušní akrobaté mají dogmata a pravidla založená na pokoře. „Ta je vlastně úplně nejdůležitější,“ souhlasí Šonka. „Je chyba, když přestaneme vnímat, že tam nahoře jsme jen na návštěvě, že nemáme křídla. Neustále si musíme uvědomovat, co se může stát.“

Nikdy si nesmíte říkat – tak, a teď jsem dokonalý, zvládnu všechno. „To jsou nejhorší fáze v kariéře pilota. Jsou na to i statistiky, podle nichž si po prvních stech nalétaných hodinách pilot začne myslet, že všechno zná, a začne zkoušet ptákoviny. Pak dochází často k haváriím. Poté se pilot vyklidní, aby se ten frajerský pocit zase po třech tisících nalétaných hodinách zase vrátil,“ usmívá Šonka.

„Ale mně se tohle nikdy nestane. Já budu mít před oblohou vždycky maximální respekt. Protože vím, co dokáže.“

Šonka je pokrytý svaly, chlap jako blázen. Musí být v dokonalé kondici. Konečně jsme u té hlavy. Ano, žádná busta, žádná ocelová koruna. Jen létání s neuvěřitelným přetížením.  „Fyzická příprava je to nejdůležitější, nebo jedno z nejdůležitějších. Tělo musí zvládnout přetížení 12 G. To je stav, kdy na pilota působí během ostrých manévrů obrovská odstředivá síla. Například jeho hlava vážící okolo 8 kil v takovém okamžiku váží 96 kilogramů,“ rozkrývá Šonka neuvěřitelná fyzická tajemství.

Dopravní letectví je nuda!

Za všechno vlastně může docela kuriózní výlet větroněm. „Našetřil jsem 500 korun a vyrazil do aeroklubu v Táboře. Řekl jsme jim, že chci letět. A oni že teda jo. Nasedl jsem do Vivatu, to je takový malý motorový větroň, hodně pomalý, lehký. Svezli mě. Po patnácti minutách totální euforie jsem si řekl: Jo! To je to, co chci dělat.“
Přes časovou smyčku se dostal na vrchol, nic prestižnějšího než Air Race ve světě létání není. Vydělává miliony a létá v milionovém stroji. „Nové letadlo stojí do deseti milionů. Sám na něj samozřejmě nemám. Závodníci jsou placeni přímo Red Bullem, takže ho splácím. Musel jsem si ho koupit. Jinak zvládám jen platit technika, veškerý tunning je pak věcí sponzorů,“ odkrývá finanční zákulisí.

Teď je Šonka na vrcholu. Je docela vtipné, jak „pohrdá“ piloty, kteří řídí dopravní letadla. „Ne, to by mě nebavilo. Samozřejmě se nechci dotknout dopravních pilotů, oni mají velkou zodpovědnost, ale tam je všechno hodně o automatismu, několika naučených věcech. Jak říkám – pro mě celkem nuda. Mě baví létat hlavou dolů.“ Přesto, kdyby chtěl, může mít to nejprestižnější místo v té největší letecké společnosti. „Jo, to asi jo. Tak možná na důchod se ozvu,“ usmívá se Šonka.

Zatím chce mít hlavu vážící 96 kilo. To je jeho. Jak pravil klasik: „Proti gustu žádný dišputát,“ řekl pes a olízl se pod ocasem.

Text: Helga Brunner
Foto: Archiv Martina Šonky, www.martin-sonka.cz