Kolik stojí student?

Ministerstvo školství seznámilo veřejnost s vybranými ukazateli publikace OECD Education at a Glance 2011, což je publikace, kterou již podeváté vydává Ústav pro informace ve vzdělávání. Vychází od roku 2003 pravidelně každým rokem a obsahuje výběr nejzajímavějších informací z ročenky školství OECD Education at a Glance. My jsme se zaměřili na finanční stránku vzdělávání.

---

---

Kolik stojí student?

Publikace vysvětluje, že výdaje na jednoho studenta jsou do značné míry ovlivněny výší platů učitelů, penzijními systémy, délkou výuky a počtem vyučovacích hodin, náklady na učební pomůcky a zařízení, typem programu. Svoji roli hraje i politika pobídek pro mladé učitele, případně snaha snížit průměrnou velikost třídy nebo kvalifikační požadavky pro výkon učitelského povolání. Výši výdajů ovlivňují i poskytované služby spojené se vzděláváním a financování výzkumu a vývoje.

Průměrné roční výdaje na studenta v průběhu vzdělávacího procesu (od primárního do terciárního vzdělávání, tedy od základního po vysokoškolské vzdělání) jsou v zemích OECD ve výši 9 860 US $. Na primární úrovni jde o 7 065 US $, na sekundární úrovni vzdělávání o 8 852 US $ a v terciárním vzdělávání o 18 258 US $.

Na primární a sekundární úrovni dominují výdaje na vlastní vzdělávání. Ty představují 93 % celkových výdajů na studenta na těchto vzdělávacích úrovních. Na terciární úrovni je rozdíl mezi výdaji na vlastní vzdělávání a celkovými výdaji vyšší, a to zejména díky poměrně vysoké výši výdajů na výzkum a vývoj, tyto výdaje tvoří více než 40 % v Portugalsku, Švédsku, Švýcarsku a Spojeném království. Výdaje na studenta na sekundární úrovni jsou ovlivněny zaměřením programu. V 16 zemích OECD, pro které jsou k dispozici data, se vynaloží na žáka v odborně zaměřených programech v průměru o 970 US $ více než na žáka ve všeobecných programech. Na primární a sekundární vzdělávací úrovni je přímá závislost mezi výdaji na studenta a HDP na obyvatele. V případě terciárního vzdělávání je tato závislost slabší.

V průměru zemí OECD se vydá ročně na studenta v terciárním vzdělávání dvakrát více finančních prostředků než na žáka na primární úrovni. Nicméně, na terciární úrovni tvoří významný podíl výdajů finanční prostředky vynaložené na výzkum a vývoj. Pokud výdaje na tyto aktivity eliminujeme, pak jsou výdaje na studenta v terciárním vzdělávání o 20 % vyšší než na nižších vzdělávacích úrovních.

Výdaje na vzdělávání na primární, sekundární a postsekundární neterciární úrovni vzrostly v období 2000–2008 ve všech zemích s dostupnými daty v průměru o 34 %, přičemž v tomto období byl počet žáků poměrně stabilní.

Výdaje se v roce 2008 pohybovaly od 4 000 US $ a méně v Argentině, Brazílii, Chile, Číně, Indonésii a Mexiku až přes více než 10 000 US $ ročně na žáka a studenta v Rakousku, Belgii, Dánsku, Irsku, Nizozemsku, Norsku, ve Švédsku a Spojeném království až na téměř 15 000 US $ ročně ve Švýcarsku a ve Spojených státech. Ve 12 z 34 zemí s dostupnými daty se výdaje na studenta od primárního do terciárního vzdělávání pohybovaly od 7 000 US $ do 10 000 US $.

Země mají ale různé priority v přerozdělování finančních prostředků. Například z deseti zemí s nejvyššími výdaji na studenta jsou Irsko, Nizozemsko a Švýcarsko zeměmi s nejvyššími platy učitelů na sekundární vzdělávací úrovni po Lucembursku. Spojené státy jsou naopak zemí s nejvyšší úrovní soukromých výdajů na terciární vzdělávací úrovni, zatímco Rakousko, Belgie, Dánsko, Norsko a Švédsko jsou země, které mají nejnižší počet žáků na učitelský úvazek. Česká republika vydá ročně na žáka a studenta od primární do terciární vzdělávací úrovně celkem 5 895 US $.

Dokonce v případě, že jsou celkové výdaje na žáka a studenta v některých zemích OECD podobné, se země poměrně podstatně liší ve výši výdajů na žáka a studenta na jednotlivých vzdělávacích úrovních. Na terciární vzdělávací úrovni je tato poměrně vysoká průměrná částka ovlivněna především vysokými výdaji na studenta v několika málo zemích, zejména v Kanadě a Spojených státech. Výdaje na žáka a studenta v „typické“ zemi OECD (spočteno jako průměr výdajů těchto zemí, tedy bez USA a Kanady) se pohybují na úrovni 7 153 US $ na primární úrovni, 8 972 US $ na sekundární úrovni a 13 692 US $ na terciární vzdělávací úrovni.

V České republice se v průměru ročně vydá na žáka na primární vzdělávací úrovni 3 799 US $, na žáka v sekundárním vzdělávání 6 174 US $ a v terciárním vzdělávání 8 318 US $.

Průměrné hodnoty však v sobě skrývají širokou škálu výdajů na žáka a studenta v jednotlivých zemích OECD a v partnerských zemích. Výdaje na instituce primárního a sekundárního vzdělávání se mezi jednotlivými zeměmi liší až šestinásobně, resp. desetinásobně. Na primární vzdělávací úrovni se průměrné roční výdaje na žáka pohybují od 2 246 US $ v Brazílii, Indonésii a Mexiku až do 13 648 US $ v Lucembursku. Rozdíly mezi zeměmi OECD jsou ještě vyšší na sekundární úrovni, kde se výdaje na žáka pohybují od 2 058 US $ v Brazílii a Indonésii až do 19 898 US $ v Lucembursku. Výdaje na studenta v terciárním vzdělávání se pohybují od 6 560 US $ v Argentině, Číně a na Slovensku až do více než 20 000 US $ v Kanadě, Švédsku, Švýcarsku a Spojených státech. Toto porovnání je založeno na paritě kupní síly vzhledem k HDP, nikoli na změnách trhu. Vychází tak z jednotného spotřebního koše, který se dal v roce 2008 ve Spojených státech získat za jeden US $.

A kolik studenti vydělávají?

OECD (Organizace pro ekonomickou spolupráci) zkoumala relativní příjem ze zaměstnání podle dosaženého vzdělání a pohlaví. Lidé s terciárním – tedy vysokoškolským – vzděláním vydělávají v průměru o cca 50 % více než lidé se sekundárním (středoškolským) vzděláním. Ti, kteří nedosáhli ani tohoto, mají oproti lidem se SŠ plat ještě o přibližně 20 % nižší.

Co se týče OECD jako celku, tyto údaje se u mužů a žen liší jen o několik procentních bodů. Když se ale podíváme na jednotlivé členské státy, uvidíme propastné rozdíly.

Česká republika má třetí nejvyšší rozdíl v platech dle vzdělání u mužů, ale u žen je jen těsně nad průměrem OECD – čeští vysokoškoláci vydělávají o 100 % více než středoškoláci, ale vysokoškolačky pouze o 70 % více než středoškolačky – které navíc mají také o cca 20 % nižší platy než muži se SŠ. Ženy tedy mají celkově výrazně nižší platy. „Nejlépe“ se umístila Brazílie – muži i ženy s vystudovanou VŠ mají téměř nastejno o více než 150 % vyšší plat než lidé bez vysokoškolského vzdělání. To však poukazuje spíše na propastné rozdíly v tamní společnosti než na ideální situaci a nepopisuje to reálnou situaci – brazilské ženy s VŠ mívají necelých 70 % platu stejně vzdělaných mužů, a tak vychází stejný relativní příjem jen proto, že menší platy mívají i ženy s nižším vzděláním. Nejmenší genderové rozdíly mezi příjmy jsou v Německu, Novém Zélandu, Španělsku a Spojeném království.

Text: klí