Věšení, mlácení, šikanovaní aneb zločiny minulého století v komiksech

Političtí vězni v komunistických lágrech, ale také oběti nacismu či rudých gard. Navíc i donašeč StB anebo vězeňští bachaři. To jsou vesměs hrdinové nebo několik antihrdinů drsného dvacátého století. A ti všichni v aktuální knize obrázkových příběhů Ještě jsme ve válce. Jde o jeden z prvních pořádných důkazů made in Czech, že komiksy nejsou jen o supermanech či zločincích s nadpozemskými schopnostmi, ale obstojí i na poli dokumentu. Když se to umí, dokážou i komiksy skvěle postihnout neobyčejné životy obyčejných lidí.

---

---

Třináct komiksových příběhů, třináct prožitých lidských osudů. Tak velkoryse pojatý dokumentární komiks v Česku ještě na knižních pultech neležel. Všechno je někdy poprvé a komiksová publikace Ještě jsme ve válce je takovou první vlaštovkou. Vypráví se v ní většinou příběhy obyčejných hrdinů, kteří si ale nejspíš přáli, aby hrdiny být nemuseli. Nicméně v minulém století nejdřív zpustošila české duše druhá světová válka, pak odplata nenáviděným Němcům bez rozdílu a následně rudý teror. Ale i v tomto marasmu se našli slušní rodáci.

Obavy generála Sedláčka

„Když za mnou přišli, že to připravují, zděsil jsem se. Jéžišmarja! Poprvé jsem se totiž s komiksy setkal v Anglii, kde byly v kanadských novinách nějaké příběhy. Jeden hrdina se jmenoval O´Rourke, druhý Mungo. Jeden můj známý to napasoval na naše oficíry a začal je zesměšňovat. Proto jsem měl strach, že ze mě chtějí udělat Spider - Mana a k hubě mi dají bublinu, do níž napíšou nějaký nesmysly. Ale přesvědčili mě, že se tím snaží dostat naši historii mezi obecný lid. Hlavně mezi mladé,“ popisuje vlastní nedůvěru třiadevadesátiletý Tomáš Sedláček.

A jeho příběh v kostce? V roce 1940 odešel z okupované vlasti bojovat do Francie, odtud po její porážce prchl do Velké Británie a skončil v Sovětském svazu. Za druhé světové války byl tedy na všech třech nejdůležitějších frontách boje proti nacistickému Německu. V roce 1951 byl zatčen a po mučením vynuceném přiznání odsouzen za velezradu a špionáž na doživotí. Při amnestii roku 1960 byl propuštěn. Po revoluci se mu dostalo rehabilitace a byl povýšen do nejvyšší vojenské hodnosti armádního generála. Zhruba před osmi lety přišel o zrak, takže si komiks nikdy neprohlédne. Jen z líčení ostatních si může udělat představu, zda byly jeho obavy na místě.

Ještě jsme ve válce

Nicméně právě příběh generála Sedláčka obrazovou publikaci uvádí a zastřešuje ji i svým názvem. V knize však není slabých příběhů. Magická třináctka osudů je tak silná, že naťuknout jen některé by bylo hříchem. Přesto zkusím naznačit ty, co se z celkového konceptu nějakým způsobem, anebo jen z mého pohledu, vymykají. Děj Masakru u zemřelého vypráví o tom, jak rudí gardisté těsně po válce zmasakrovali u Berouna skupinu převážně Němců a přeživší Rudolf Bělohoubek, který jako malý kluk zavčas utekl, zjistil až v devadesátých letech, co se jeho rodičům tehdy stalo. Hurvínkovy příhody, čili trnitá životní cesta Leopolda Färbera, jsou zase nakresleny stylem, jako by šlo o příhodu do Čtyřlístku.

Líčení osudu Luboše Jednorožce zase pojal kreslíř tak, že jednotlivým postavám přisoudil zvířecí podobu. Příběh 15 let ve stodole se z části dotýká protikomunistické odbojové skupiny Černý lev 777, která uskutečnila do poloviny padesátých let řadu akcí včetně dvou bombových útoků. Část jejích členů byla popravena, ale v současnosti ji zastínila skupina bratří Mašínů, která vyvolala celonárodní debatu. A pak jsou zde dvě kapitoly přinejmenším kontroverzních postav. Petr Berounský donášel StB, byť moc škody nenapáchal, a bachař Čeněk Petrlík, jenž se sice kamarádil s politickými vězni, ale pak jedním přeřeknutím napáchal škody až moc a zaplatil za to životem.

Obavy tvůrců komiksu

Dělat dokumentární komiks s úctyhodnými pamětníky, tedy starší generací, je obrovský závazek a dost těžký úkol. Komiks většina z nich bere jako brakovou literaturu, protože za jejich mládí se v něm objevovala hlavně nenáročná témata. Přestože většina z nich znala třeba Rychlé šípy, nedůvěra byla veliká. Není divu, že tvůrci scénářů, tedy vypravěči příběhů, museli párkrát improvizovat. Při líčení cesty matky s dcerou z lágru na smrt změnili jména, protože jsou už obě po smrti a je otázkou, zda by jim nevadila různá komiksová zjednodušení. U Borského povstání zase přidělili žalářovanému knězi ještě část příběhu někoho jiného, a proto mu pozměnili jméno.

„Vzpomínám si, jak jsem asi před deseti lety ležel čtrnáct dní v nemocnici a bratr mi přinesl legendární komiksový příběh Maus od Arta Spiegelmana. Do té doby jsem si myslel, že komiks je druhořadé a lehké čtení, ale Spiegelmanova kniha mne naprosto uchvátila. Ležel jsem v odporně strohém a studeném nemocničním pokoji, četl jedno komiksové okno za druhým a hltal strhující vyprávění. Když jsme pak s kreslíři pracovali na ,našich‘ příbězích, častokrát jsem se ke knize Maus vracel. Ne proto, že bych si myslel, že uděláme ,něco podobného‘ nebo že bychom měli nafoukané ambice vydat stejně dobrou knížku. Ale především proto, co Art Spiegelman ukázal: i v komiksu lze smysluplně uchopit vážné téma a osobní svědectví,“ píše v doslovu scenárista Mikuláš Kroupa.

Skvělé dílo, a to bez obav

Na komiksu vydaném nakladatelstvím Argo spolupracovala řada hodně odlišných kreslířů z Česka i Slovenska. Nikkarin, Vhrsti, TOY_BOX, Jan Bažant, Branko Jelinek a mnoho dalších. Každý z nich má vlastní styl a každý příběh má i z tohoto důvodu vlastní atmosféru. Některý je černobílý, jiný kolorovaný, další barevně stylizovaný. A právě to je jedním z dalších významných přínosů, protože se tak kniha stala i dost různorodou galerií nápadů a pojetí. V tomhle případě má i obal svůj půvab a vtip. Kniha plná smutných ság je zabalena do kresby ostýchavé manekýny, které jde jen tak mimochodem od úst bublina: Ještě jsme ve válce.

Ostatně Kroupa je šéfem organizace Post Bellum (scenáristé jsou tři, druhý hlavní je Adam Drda), která drahná léta zaznamenává rozhovory s pamětníky, a právě z nich je vybráno třináct příběhů v knize. Pánové se nelehkého úkolu zhostili se vší parádou a výsledek opravdu stojí za to. Svým dílem však i odpovídají na otázku, jak poutavou formou přiblížit nedávnou minulost mládeži. Nicméně aby její účel nebyl posunut jen do roviny lepší učebnice, je třeba dodat, že od ní nejspíš neodtrhnou oči ani mnohem poučenější čtenáři. Prostě jde o přesný zásah na první ránu.

Text: Jan Drtil