Nejpekelnější Mikuláš aneb na cestě s bandou rohatých

Mikulášská nadílka, na kterou se nezapomíná. Každoročně probíhá ve Vysokém Mýtě. Parta přátel tam už přes třicet let dětem chystá takovou podívanou, že strachy zapomenou na zlobení. Vždycky se domluví s koňáky z nedalekého statku, aby mohli cestu městem s mnoha zastávkami absolvovat koňmo. Mikuláš s andělem jsou usazeni v kočáru, banda rozdováděných čertů s Luciferem jede za nimi na valníku a přikládá pod kotel. Není divu, že se z toho stala celorepubliková atrakce.

---

---

Venku dost sychravo. Útulná hospůdka, první pětipívo za sebou a kluci se začínají vytahovat, jak už to v mužském kolektivu bývá. Téma? Zcela nehospodské. Kupodivu mikulášská nadílka. „Jednou se nám povedlo donutit na policejní stanici strážníky, aby zazpívali: Skákal pes, přes oves. Každej pak dostal po bonbónu, ale litovali, že tam zrovna není náčelník, abych si ho odnesl v pytli do pekla,“ vynáším jako letitý čert hlavní eso. No, tohle fakt přebít nejde. „Vůbec nejdrsnějšího a nejhustějšího Mikuláše s čerty mají ve Vysokém Mýtě. To je fakt maso. Tam si zajeď,“ nadhodí oni. Přání je otcem myšlenky, myšlenka je otcem činu. A tak v tradiční den vyrážím do Pardubického kraje na udaný flek, abych se přesvědčil na vlastní oči a možná poučil u mistrů.

Lucifer z cukrárny

Začíná se stmívat, ale Hejhalova cukrárna na náměstí ve Vysokém Mýtě je stále plná lidí. Ve skladech za bufetem však probíhají vrcholné přípravy. Lucifer na hlavě netopýrem ozdobený černý cylindr, zpod nějž mu čouhají dlouhatánské rohy, jen nervózně popochází. Ještě více vzadu, kde je zahrada, začíná kolem ohně zlobit celá pekelná banda. Hraje se na klasický ďábelský nástroj, tedy bendžo. „Tma je, tma je, tma je jako v prdeli,“ hlaholí pekelníci. Mikuláš se stříbrnými brýlemi na očích se k rohatým nechce moc znát, a tak si povídá s andělem. Jeden z otců chce synka vyfotit s čerty, ale potomek začíná vřískat, jak kdyby ho na rohy brali. Cvak a pryč odtud, aby nedostal psotník.

Náhle se ale celá parta hne a odchází k prvnímu příbytku. Několik čertů vlítne do domku stylově porostlého břečťanem. Ozývá se pláč a řev. Za básničku, která v hluku není slyšet, dostanou dva kloučci plný koš dobrot. „Trochu zlobíme. Jen někdy. Ale dneska jsme ti pomáhali,“ říkají ještě celí roztřesení Jiří a Štěpán Miškovští. Jsou dvojčata, jeden jako by z oka vypadl druhému. Jejich maminka Petra potvrzuje, že dnes byli oba pilní jako včeličky, protože měli z čertů dost nahnáno. „My to máme k cukrárně blízko, takže se na nás vždycky dostane,“ dodá ještě. V dálce je slyšet blekotání.

Přehlídka na náměstí

Na zdejším, asi největším čtvercovém náměstí v Česku, ostatně hádky s Českými Budějovicemi, kdo nese primát, stále pokračují, je skoro hlava na hlavě. Nejdříve davu pekelníci kynou z balkónu a pak se vmísí mezi lid. Děti se křečovitě drží rodičů, větší výrostkové občas zatahají rohaté za ocas. „Je tady náměstí plné hodných dětí, takže si zazpíváme,“ přeje si Mikuláš do mikrofonu. Dav spustí: „Když se čerti ženili, bylo v pekle teplo, tancovali rejdovák, až jim z čela teklo. Ten nejstarší lucifer, jako kozel skákal, uhodil se do palce a pak v koutku plakal.“

Následuje povinné kolečko po náměstí. Mikuláš s andělem sedí pohodlně usazení v kočáru, za nimi valník s kouřícím kotlem a čertovskou bandou. Zvony zvoní. Nicméně najednou vozy zahnou a ulici plnou čekajících motoristů uvolní policajti. Jede se nejdřív do zástavby rodinných domků. V jednom se výprava posilní chlebíčky a zrzavou vodou, ale po chvíli Mikuláš zavelí nasedat a dvouhlavý konvoj míří na sídliště. Do bytů vždycky vrazí jen pár čertů, aby z toho nebyly děti mimo. Ostatně skoro v každé domácnosti dostanou po panáčku. Na povozu se k tomu ještě mezitím objevila slivovice
a chlupatí s kopyty začínají být dost rozparádění. Nicméně na otázku, co pijí čerti nejraději, se kupodivu ozve hromadné: „Rum!“ Zhruba po pěti hodinách je nadílka u konce. Začíná zasloužená pijatika.

Hovory s Luciferem a Mikulášem

Nejdřív odchytnu Lucifera alias Luďka Hejhala, co vlastní zmiňovanou cukrárnu. „Nejdřív jsme jezdilii s Mikulášem jen na povozu, pak několik let dva čerti k tomu cválali na koních a posledních deset let objíždíme lidi s kočárem a valníkem. Neděláme to pro peníze, ale pro děti, aby se udržela tradice. Většinou nás bývá vedle Mikuláše s andělem kolem třinácti čertů. Jezdíme hlavně ke známým, ale i do dalších rodin, co projeví zájem,“ říká už v civilu, ale pořád ještě se začerněnou tváří. Když přece jen na návštěvě dostanou peníze, předají je vozkům, kteří mají s koňmi nejvíc práce.

 „Mikuláše dělám sedmým rokem, a to proto, že mi kamarád kdysi zavolal, že si jejich Mikuláš ze dne na den zlomil nohu, takže jsem musel alternovat. Vzal jsem to a už mi to zůstalo. Umravňovat takovou bandu čertů je dost těžké, ale děcka je třeba bránit. Sám mám doma tři. Musím se do toho vždy vložit, pohrozit berlou a čerty odehnat. Nebylo by ideální, aby děti měly na celý život trauma,“ sděluje Mikuláš, tedy ředitel místního muzea Jiří Junek.

V hospodě vše začíná a končí

Parta lidí, co ve Vysokém Mýtě pořádá Mikulášskou nadílku, si říká Skalní. Mezi čerty nejvíc zlobil jeden, co z tlamy vyplazoval obrovský umělý jazyk. „Hele vole, čert když se neuprdne a pořádně nezablekotá, není čert. Nicméně na malé děti rozumně. Nejde o to jim dělat šok. Nejhezčí ale bylo, když jsme někde kolem roku 1983 začínali a tehdy bylo plné Mýto Rusů. Oni to neznají, v Rusku mají dědu Mráze. A tak i ruský důstojníci se mě děsili, že přichází ďábel, a utíkali. Takže se teď můžu vytahovat, že přede mnou i ruský uniformy zdrhaly,“ vzpomíná čert i podle civilního příjmení, protože se jmenuje Jiří Divoký. V místní továrně Karosa, dnes Iveco, kde se vyrábí autobusy, pracuje jako dělník.

V útulné hospůdce už začíná jít do plných. Kruh mikulášovského příběhu se tím uzavírá a já získal čertovskou studijní nadstavbu. „Jak už říkal prezident Masaryk, v hospodě myšlenka vznikne mnohá, netoliko však každá přetavena jest v čin ušlechtilý,“ cituje Lucifer tatíčka zakladatele a vysvětluje tak, že nápad pořádat tuhle show vznikl v knajpě. A o tom, že činem ušlechtilým mikulášská nadílka ve Vysokém Mýtě je, není pochyb. Vždyť většina rodičů si ještě dlouhou dobu poté lebedí, kterak jsou jejich dítka hodná a poslušná. Takže ble, ble, ble!

Text: Jan Drtil