Lodě na vodě 2010

Takhle k večeru sedím u klávesnice a na obličeji cítím první jarní opálení. Sluníčko mělo sílu, zvláště u vody. Skončil letošní ročník výstavy Lodě na vodě. Od čtvrtka do neděle, 15. až 17. dubna, bylo pražské Rašínovo nábřeží plné lidí, stanů a vystavených lodí i jiných objektů. Na své si přišli všichni zájemci o věci plovoucí, od úplných snobů přes nejrůznější sportovce a nadšence až po naprosté dobrodruhy.

Můj původní plán počítal s jednou návštěvou ve čtvrtek odpoledne, což by bohatě stačilo na samotnou prohlídku výstavy. Nakonec jsem tam strávil všechna čtyři odpoledne a nepřišlo mi to jako ztracený čas. Tuto změnu plánu zapříčinila setkání.

Především jsem nedlouho po příchodu uviděl ještě z chodníku nad náplavkou vztyčené plachty skládacích plachetnic od Cyklojachting.cz. Petr Stránský, jejich majitel, byl v dohledu, stačilo zamávat, slovo dalo slovo a už jsem procházel kolem ostrahy u vchodu s červenou kartou vystavovatele. Petrovi se hodil někdo, kdo by se postaral, aby některá z jeho lodí byla vidět i na vodě, aniž by on opustil své stanoviště na břehu.

Tak se můj pobyt na výstavě spojil s cyklojachtingem. Co to vlastně je? Cyklojachting je myšlenka, velmi nekonvenční, jež spočívá ve skloubení více sportovních a pohybových aktivit do jednoho pestrého života. Jde o skládací mořské kajaky vybavené plnohodnotným oplachtěním, které je možné přivézt k vodě na vozíčku za bicyklem. Na postavené lodi lze pak dvě kola a slušné množství nákladu odvézt, čímž se kombinovaný jachtařsko-cyklistický výlet stává skutečností. Celou legraci kazí jen to, že i zkušenému cyklojachtaři trvá transformace víc než dvě hodiny usilovné práce. Bližší informace lze nalézt na webu www.cyklojachting.cz. Dodám jen tolik, že jakmile je loď postavená, je s ní prvotřídní zábava. Vždyť čím menší je plavidlo, tím bezprostřednější je zážitek z plachtění.

Ve čtvrtek odpoledne jsem poprvé osedlal nejstarší z Petrových lodí a křižoval jsem s ní od Vyšehradské skály až po Jiráskův most, převážně podél nábřeží zabraného výstavou. Trefovat se pod most při křižování proti větru po proudu (plachtění na řece má své zvláštnosti) pro mne bylo novou zkušeností a zkouškou mých začátečnických dovedností. Foukalo tak akorát, jediné, co kazilo zážitek, bylo chladné počasí. Tím, že člověk sedí u kormidla a občas přitáhne otěž jedné z plachet, se moc nezahřeje. Oblečení pro běžný pohyb po městě bylo silně nedostačující.

V pátek jsem dorazil lépe připraven. Počasí se také vylepšilo a vítr o poznání zesílil. Byl prostě parádní den na předvádění plachetnic. Pozorovali jsme exhibiční závody našich špičkových závodníků na okruhových plachetnicích, kteří se proháněli mezi bójkami u Palackého mostu. Za všechny jmenujme oficiálního patrona výstavy Davida Křížka, jenž před 10 lety přeplul Atlantik na nafukovacím katamaránu. Opravdu si vítr užívali. I když neustále byla aspoň jedna z těch čilých malých přeplachtovaných lodiček převržená, bylo nám jasné, že vidíme umění naprosto nesrovnatelné s naším.

Pátek byl skutečně dnem větru. Kromě závodníků jsme viděli převrhnout se i malý nafukovací katamaránek Smartkat při jedné z předváděcích plaveb. Ten ovšem potřeboval při záchraně asistenci motorového člunu. Abych byl spravedlivý, sám jsem zažil chvilky, kdy jsem měl nahnáno, a to i přesto, že mám vyzkoušené, jak těžko se skládací plachetnice dá převrhnout.

Naproti tomu sobota a neděle patřily spíš motorovým člunům, protože vítr úplně utichl. Zato se udělalo teplo a slunečno, přesně počasí na procházku k vodě. Řidiči předváděných člunů vesele ignorovali oficiální pravidla týkající se rychlosti a vln při provozu ve městě, ale budiž jim přáno, ukazovat se na výstavě v Praze mohou jen jednou do roka. Já osobně pachu benzínu a silným motorům nepropadl a u vody mě to spíš ruší, ale zjevně existuje silná skupina lidí, kteří to prožívají jinak. Motorových člunů bylo k vidění mnoho, od rekreačních až po závodní. Divácký úspěch měla exhibice vodních skútrů.

Kromě pokusů o plachtění a propagaci cyklojachtingu jsem si samozřejmě prošel i celou výstavu. U několika stánků jsem se divil, co společného mají s tématem výstavy. Ty byly orientované automobilově, v čele s naprosto nepochopitelným Lamborghini (pochybuji, že by plavalo), ale našlo se i jedno ultralehké letadlo (které by na druhou stranu plavat mohlo). Většina ale k vodě patřila – lodě, motory, vybavení a oblečení od funkčního po módní.

Z všeobecného konzumně zaměřeného průměru vynikalo několik vystavovatelů. Motorový člun Petanic postavený z PET lahví mi přišel jako vyloženě dobrý nápad. Jako vodák dobře vím, že nejčastějším odpadkem plujícím po vodě je právě PET lahev. Plavidlo to bylo neohrabané, ale velmi funkční a hlavně nepotopitelné.

Lodí, která vzbudila mou pozornost, ačkoli nebyla přítomna, byla historická briga La Grace, kterou v současné době dokončují v egyptské loděnici. Před jejím stánkem postával v dobovém námořnickém kostýmu Hrabě, jeden z mých starých známých, a nepřeslechnutelně lákal kolemjdoucí. Loď po svém dokončení bude využívána k rekreačním i výukovým plavbám v dobovém stylu. Webová stránka www.lagrace.cz obsahuje mnoho informací o tomto zajímavém projektu. S Hrabětem na palubě rozhodně nuda nebude...

Nedaleko od La Grace byl stánek tradičního veslařského závodu, pražských Primátorek. Stál tam vystavený moderní skif a jeho dřevěný předchůdce. Dlouho jsem obdivoval starou loď stavěnou technikou, používanou už na dávných vikingských drakkarech. Hezký způsob, jak může sport dát najevo tradici a přilákat novou krev.

Co vše se kolem výstavy dělo, dokumentuje oficiální web www.lodenavode.cz. Pro mne osobně však výstava nebyla jen podívanou nebo sportovním zážitkem, ale vynikala hlavně setkáními. Kromě několika starých známých jsem poznal mnoho nových zajímavých lidí. Stačilo pobývat kolem něčeho tak neobvykle atraktivního jako Cyklojachting.cz. Ti, co se zastavili, byli lidé podobně neobvyklí a často také námořní jachtaři a majitelé lodí. Takováto akce může být dobrým začátkem pro někoho, kdo by se chtěl plavit.

Text: Míra Štěpán
Foto: Autor