Krvavá zpověď na téma sedmero hříchů

Komiksový remake hrůzoúžasného filmu Sedm nabízí kreslířskou galerii. Každou kapitolu alias hřích mají na svědomí jiní autoři. Takže úplně jiný styl, jiné líčení násilí, jiné napětí. Celý příběh vypadá po scenáristické stránce jako koncert orchestru bez dirigenta a občas to dost skřípe. Vylíčená krvavá zpověď maniakálního pánbíčkáře Johna Doea je proto hlavně úchvatnou podívanou. To se musí nechat.

Film Sedm Davida Finchera působí dodnes v žánru psychologický thriller jako světlo na konci nudného tunelu. Není divu, že se z něj redaktoři nakladatelství Zenescope snažili vytlouct další kapitál. Oslovili několik komiksových scenáristů a kreslířů, aby každý z nich pojal jednu kapitolu příběhu, tedy jeden hřích, úplně po svém. Vznikla z toho obrazová galerie jedna báseň, zato příběh byl poslepován jako koláž. A je to znát.

Série vražd

Sedmero hříchů a skrze ně vykonaná pomsta se odvíjí podle filmového konceptu. Nejdřív je přes plné talíře žrádla zabit tlusťoch, pro něhož se stal plný teřich životní filozofií. Potrestán hřích obžerství. Pak právník, co hájí mafiány, hlavně když mu to nese hodně škváry. Hřích lakoty může odčinit jako v Shakespearově Kupci benátském librou vlastního masa. Vykrvácí. Pak si to odskáče feťák, který se provinil leností. Následují smilstvo, pýcha, závist a hněv. Příběh se po notně krvavé stezce posouvá k vyvrcholení, při němž jsou do sedmera vražd zataženi i detektiv a vrah. Jak? Kdo zná film, už ví, a ostatním se nesluší napovídat.

Obrazové zpracování nadchne množstvím stylů. Je vidět, že práce byla prestižní záležitostí. V komiksu není slabé kresby. Vše je profesionálně prokresleno do každého detailu včetně psychologie barev. V kapitole o lenosti líčí autoři děj nahranými fotografiemi, což někde působí psychedelicky, jinde dost rušivě. V kapitole smilstvo se temné obrazy vykřičených čtvrtí střídají s líčením dospívání chlapce, jemuž matka zvrácenou hrou na křesťanskou výchovu dělá ze života peklo. Kresby tady nezapřou inspiraci Egonem Schielem. Komiksovou galerií prolínají deníkové záznamy a na závěr jsou jako bonbonek uvedeny úchvatné titulní strany sešitových vydání od Davida Seidmana, který je i společným designérem projektu.

Sériový vrah

V porovnání s filmem má komiks přidanou hodnotu, takže nejde o remake v pravém slova smyslu. Bonusem je líčení dospívání negativního hrdiny a vraha Johna Doea. Ostatně mnohonásobní vrazi už dnes mají své ustálené označení. Masový vrah je ten, co vyvraždí hned na místě celou rodinu, sériový zabiják si vraždy plánuje, takže jsou mezi nimi určité časové proluky. John Doe je „sériák“. A právě jeho dospívání znamená klíč k vraždám podle hříchů. Matka mu s chutí a odkazem na Boha zanese do života chaos. Postupem času se z něj stane maniakální bigotní katolík. Stejně jako ho matka trápila při každé příležitosti, tak se mstí někdy více jindy méně hřešícím lidem, kteří mu projdou životem.

V komiksu s názvem Se7dm vítězí jednoznačně obraz nad slovem. Poslepovat jednotlivé kapitoly napsané různými autory tak, aby tvořily ucelenou dějovou linii, se nepovedlo. Kniha spíš, co se slova týče, vypadá jako nahodilá koláž. Při některých pasážích by se čtenář chtěl zeptat: Co tím chtěl básník říci? Nakladatelství Zenescope nejspíš vsadilo na tvůrčí svobodu osvědčených autorů a povědomí o dokonalém filmu. Chyba! Rekrutovat do snažení nějakého osvíceného scenáristického despotu, který by vše po dějové stránce dotáhl k dokonalosti, by bylo ozdravné. Superkomiks je spojení dokonalého obrazu s dokonalým slovem, na což se v tomhle případě zapomnělo.

Text: Jan Drtil