Když se po komiksových obrázcích procházejí děvčata

Koralína a La Perdida. Dva komiksy, které mají společného jen to, že jsou jejich hlavními hrdinkami dívky. V převážně mužském světě se to tak často nestává. První je hororovým výletem do světa za tajnými dveřmi, druhý kerouakovskou výpravou do Mexika. Díla navíc ukazují, jak může být svět komiksu černobílý. Někdy nabízí originální příběh se skvělou kresbou, jindy plytký a nastavovaný scénář s nevýraznými obrázky.

Ve světě komiksu opravdu nejsou děvčata až tak běžnou záležitostí, jak by se mohlo z tematické šíře zdát. „V raných komiksech byly ženy většinou zobrazovány a pojímány dost stereotypně. Typickými rolemi byly obtloustlé matky, které nezřídka umravňovaly své manžele, a nedosažitelné krásky,“ píše v knize Comics: Stručné dějiny Milan Kruml. Postupem času se to ale poměrně rychle zlepšuje.

Představitelkami půvabných superhrdinek jsou třeba Vampirella anebo prsatá Octobriana s českými kořeny. V Japonsku se pak komiksy, zvané manga, pro ženy a dívky staly samostatnou skupinou. Dost výjimečné místo zastává v dívčím komiksu grafický román Persepolis o dívce z rozvráceného Íránu, jenž byl i zfilmován. Když se letem světem zastavíme u ikon českého komiksu, zjistíme, že jediným hrdinou v sukních je psí dívenka ze Čtyřlístku Fifinka. Takže každému dívčímu komiksu třikrát: Hurá!

Do světa hrůzných přízraků

Snad nevyčerpatelnou studnou nápadů je pro snové příběhy dívek román Alenka v říši divů Lewise Carrolla. Z něj vyrůstají jako větve ze stromu nová a nová díla. Například filmem Něco z Alenky od českého režiséra Jana Švankmajera se nechal inspirovat geniální komiksový scenárista Neil Gaiman právě k napsání příběhu o Koralíně.

Jedenáctiletá dívka Koralína Jonesová, zmítaná začínající pubertou, se kvůli stěhování ocitne ve venkovské barabizně, jako vystřižené z Hitchcockova filmu Psycho. Rodiče tam na ni nemají čas, kluk odvedle je protivný a další sousedé nudní. Až jednou otevře tajné dveře. Skrz ně vstoupí do paralelního světa. V něm se jí rodiče věnují, sousedé jsou zábavní. Zlákána idylkou přemýšlí, jestli by jí tam nebylo lépe. Před podobnými úvahami ji v náznacích varují mluvící kocour a některé další podivnosti. Ideální rodiče mají knoflíky místo očí a následně se začnou chovat jako uzurpátoři. Koralína postupně přijde na zrůdnost pozlátka v říši nicoty. Když úspěšně projde několika zkouškami a vrátí se do reality, konečně přichází na chuť rozmanitostem všedního dne.

Snový příběh je jako stvořený pro nadaného ilustrátora. V tomto případě se ho zmocnil výtvarník a dlouholetý Gaimanův spolupracovník Phillip Craig Russell a udělal z něj úplnou kreslířskou ódu na téma sny a noční můry malé holčičky. V propracovaném stylu skvěle přechází z reality do magického světa duchů a démonů, kteří Koralínu pošťuchují k novým dobrodružstvím. Není divu, že z příběhu vznikl neméně zajímavý film.

Mezi mexickými vagabundy

Naopak na každodenní realitě baťůžkářského cestovatele postavila děj komiksu La Perdida autorka Jessica Abelová. V něm se povrchní a důvěřivá Američanka Carla vydá hledat své kořeny do blízkého Mexika. V hlavě má obrazy Frídy Kahlo, vzpomínku na horkokrevného otce a touhu poznat opravdové Mexiko. Takže v metropoli Mexiko City vyhledá svého bývalého, usadí se v jeho bytě a pak už se jen plácá od jednoho zklamání ke druhému.

Od večírků tamní americké komunity uteče ke zlaté mládeži „made in Mexiko“. Chodí na taneční party, kouří trávu a poslouchá salónní kecy o zapatismu. Z místní party se vyklubou obyčejní vykukové, kteří se jen chtějí nějak dostat k penězům. I za cenu spolčení se zločinci a následného únosu. Dívka se stává loutkou ve vleku událostí, až skončí v policejní cele. Doma pak, mezi americkými mrakodrapy, přemítá, jak mohla být tak blbá.

I přes cenu Harwey Award, kterou za něj Jessica Abelová dostala, je komiks dost chatrnou výpovědí o hledání vlastního já. Na více než dvě stě šedesáti stranách vidíme nudu dívky, která si myslí, že pár pamětihodností, muzeí a mládežnických večírků v Mexiku ji z ní vytrhne. Ale to se nestane a čtenář se v tom musí plácat. Příběh je místy zdlouhavý a bez šťávy jako uhrovitá teenagerská nuda, jindy nesrozumitelný jako uvažování dospívajícího chuligána. Ani kresba to nezachrání. Jako by autorka jen načrtla svůj deníček z Mexika a zůstala u toho.

Text: Jan Drtil
Foto: Archiv autora