Jan Čejka: Originální krotitel času

Čas je jednou z fyzikálních veličin a lidé ho dnes berou už jako naprostou samozřejmost. Určitě jste i vy někdy řekli tolik otřepanou větu: „Nemám čas.“ Zcela jistě jste si podle kalendáře plánovali, „co udělat s časem“. A nepochybně znáte opět značně provařené rčení o tom, že „čas jsou peníze“. Ale jak si představit čas? Lze mu dát jednoznačnou definici, když si na něj ještě nikdo ani nesáhl? Nad uchopením času si lámala hlavu už pěkná řádka moudrých lidí. Napadlo mě, že kdo jiný by měl přijít se svou troškou do mlýna, co se času týká, než hodinář, a k tomu ještě ne úplně ledajaký.

O ČASU

Takže jak je to vlastně s tím časem? Někdo říká, že čas neexistuje, další naopak, že čas je de facto dalším rozměrem.

Řekl bych, že čas existuje. I když jde jen o nějakou dohodu, kterou si lidé vytvořili. Ale s pomocí „vymyšleného“ času vytváříme pravidla, podle kterých se řídíme. A to dost zásadně. Takže čas je všude kolem nás. S tím, že čas je čtvrtým rozměrem věcí, bych souhlasil.
V průběhu času se totiž věci můžou neměnit i měnit. V tom je právě ten jejich další rozměr.

Jak vy jste na tom s časem? Máte ho hodně nebo málo?

Tak na tohle můžu dát jednoznačnou odpověď. Mám ho stejně jako všichni ostatní. Pokud přežijeme dnešní den, máme k dispozici zase zhruba dalších 24 hodin. Je jenom na nás, co s nimi uděláme. Známé tvrzení, že „nemám čas“, je nesmysl. Přesnější je rozhodně říct: „Na to a to nejsem ochoten nebo schopen si kus svého času vyhradit.“

Myslíte si, že čas jsou peníze?

Svým způsobem ano. Jestliže například umíte opravit pračku, pak nemusíte volat opraváře. Budete hodinu opravovat, čímž ušetříte nějakou tu finanční částku.Takže v tomto případě je možná čas dokonce víc než peníze. V ideálním případě, jste-li schopen si vše obstarat sám, pak peníze vůbec nepotřebujete, stačí vám jen a jen čas.

Počkejte, někde jsem četl, že nic není zadarmo, ani když si to člověk udělá sám. Třeba z toho důvodu, že čas takto strávený by se dal využít jinak…

Já preferuji jinou frázi, a to že nejlepší věci jsou zadarmo. Je prostě fakt, že někdo sem prsknul celý vesmír a doteď za to nic nechtěl. Všechno jsme dostali zadarmo. I čas. To je takový bonus, se kterým si nevíme občas rady. A že jsme strávený čas mohli využít jinak?
A tím pádem jsme čas i peníze ztratili? Tohle rozhodnutí je už na nás. Dobré je neopakovat zbytečné ztráty času. Ale když jednou ztratíme, není to zase taková tragédie. Einmal ist keinmal!  

Letí čas?

Určitě. Třeba v letadle.

Jste pánem svého času?

Jsem. Ale občas jej využiju způsobem, který není moc efektivní. Je jenom na mě, jestli to příště udělám znova.

Říká se, že za všechno může čas…

To se říká, ale není to až tak úplně pravda. Je dokázáno, že ve spoustě průšvihů je čas zcela nevinně.

Pro vás je zřejmě čas zábavou.

Co se týká hodin, tak rozhodně. Hodiny jsou totiž naprosto výjimečný předmět, který podle určitých dohod měří všem stejně. Je to tedy takový mezilidský spojovací prvek. Náš byt i hodiny v něm můžou vypadat naprosto odlišně, ale co nás spojuje, je čas. Hodiny ovšem můžou nejen měřit čas.

K čemu tedy kromě své základní funkce, což je měření času, můžou ještě sloužit?

K účelu, který je například u mých hodin SESTKA na jednom z prvních dvou míst. Mám na mysli účel motivačně-estetický. Na hodiny se díváme většinou neradi. Buď máme času málo, pak na hodiny pokukujeme nervózně a s mírnou nenávistí, nebo se nudíme, a to nám pak připadá, že se čas hrozně vleče. Já bych si přál, aby hodiny byly místem, kam vzhlížíme rádi. Zkrátka udělat je na míru tomu, kdo se na ně kouká. Věšíme si na stěnu obrazy, plakáty, plastiky… Pověsíme si pouze to, co se nám líbí. Jenže zpracování hodin je často velice suchopárné a dnešní výběr, zejména moderních hodin, neuspokojí všechny zákazníky. To je i důvod, proč jsem začal dělat hodiny. Chtěl jsem mít nějaké pěkné, ale nikde jsem je nenašel. Zkusil jsem je tedy vyrobit sám.

Kolik času už jste hodinám věnoval?

Posledních osm let drtivou většinu.

Byl to dobře investovaný čas?

Ano, i dobře investované peníze.

Kolik času vám výroba hodin zabere?

Kdybych to zprůměroval, tak asi dva dny. Myslím, že ruční malovýrobou jsem schopen vytvořit patnáct až dvacet nástěnných hodin měsíčně.

Je váš čas pouhopouhé prozatím?

Z hlediska výroby hodin ne. Protože mě to baví a asi dlouho bavit bude. Z hlediska časoprostoru je ale můj čas nejspíš jenom pouhopouhé prozatím.

Kdy vyprší váš čas?

Udělal jsem už mraky hodin a z těch vypršelo spoustu času. A protože se většina z nich prodala, budu se starat, aby z tohohle mráčku ještě nějakou dobu pršelo.

Povídání o čase je u konce. Co dodat na samotný závěr?

Dejte mi do ruky cokoli a já vám z toho udělám hodiny!

O PRÁCI A DALŠÍCH VĔCECH

Kam chodíte na nápady ke svým hodinám?

Těch míst je několik. Prvním z nich je neznámá oblast, která zřejmě díky mému zaměření občas sešle nějaký obraz. Většinou dost zásadní. Například ve snu nebo v podobě okamžitého nápadu. Je to jako blesk z čistého nebe. Já už mám ale dráty připraveny, a tak energii usměrním do pozdější podoby hodin. Pokud pak začnu o některých typech hodin cíleně přemýšlet, začnou se rozvíjet jejich variace, které můžou ústit i v úplně jiné nápady.

Jestliže některé hodiny již vyrábím, zkouším během sestavování různé varianty. To je další možnost rozvoje. Často jde i o inspiraci nějakým tvarem, kombinací tvarů nebo barev, případně nějakou konkrétní součástkou či objektem. U nápadu je ale nejdůležitější fakt, že nápad sám o sobě je v podstatě nic. Nápadů máme každý spousty. Platná je jenom jejich realizace. A to je hodně o koncentraci, odhodlání a cviku. A čím více času, trpělivosti a chuti vkládáme do realizace nápadů, tím více se nám vrací.

Říkal jste, že uděláte nějakých patnáct dvacet hodin měsíčně. Udáte je všechny? Nebo jinak, kolik jich musíte prodat, abyste si řekl, že tohle byl úspěšný měsíc.

Z hlediska finančního je to tak, že si představím sumu peněz, kterou chci vydělat. Podaří-li se mi prodat hodiny v této hodnotě, je to úspěšný měsíc. Protože dělám skoro všechny hodiny na zakázku, nestane se mi, že bych je neudal. Dosud jsem nesestrojil ani jeden exemplář, který by zákazník nakonec odmítl. A co se týká volné tvorby, tak většina hodin se také prodá. Některé už prostě ale prodat nechci a stanou se součástí mojí sbírky, i když netvrdím, že není pár kousků, které nikdo nechtěl, a tak se chtě nechtě součástí mé sbírky staly. Obecně řečeno ale každý měsíc, který můžu být hodinářem, se pro mne stává úspěšným.

A jak je to konkrétně s hodinami na zakázku?

Na zakázku – to znamená spolupráci. Ze spolupráce vzniká objekt, který je určitým kompromisem zúčastněných stran. Kompromis může být nucený nebo chtěný. Nucený kompromis obě strany buď brzdí, nebo je zachraňuje. Oproti tomu chtěný kompromis dává možnost dobrovolně se posunout dál. Poslouchat druhého, navrhovat zlepšení, užívat si náhle se otevírajícího prostoru. Pak dostane zákazník většinou víc, než očekával. Já myslím, že máme vždycky velkou radost, když dostaneme víc, než jsme očekávali. Snažím se zákazníka překvapit tím, kolik má možností, a tedy důvodů se z dané věci nakonec radovat. Někdo spolupracuje velice aktivně a do detailů si určuje finální podobu hodin. Někdo si jen vybírá z nabízených modelů. Hodiny SESTKA jsou ale pro mě symbolem spolupráce – a to je zakázka. Něco víc, než pouze účast na hře s vymezenými pravidly.

Z čeho jste ještě hodiny nedělal a lákalo by vás to?

Snad bych mohl udělat hodiny ze sebe, ale kdo by pak pokračoval, když bych už jen odměřoval čas… Ne, teď vážně, lákalo by mě třeba zapojit do hodin více elektronických prvků, zkonstruovat si svůj vlastní hodinový stroj, ale na takovéhle „blbůstky“ teď absolutně nemám čas! 

Vaše hodinářská značka je SESTKA, co přesně se skrývá za tím názvem?

SESTKA je paragrafonym mého příjmení Čejka. Paragrafonymum je slovo, které vznikne z jiného na základě vizuální podobnosti a následné představivosti cizí osoby. Konkrétně je to tak: Někdo přečte slovo Čejka jako Šestka, například někdo, kdo neumí česky. Někdo jiný se tomu začne smát (například někdo, kdo je lehce ovíněn) a tím pádem udělí zkomolenině „šestka“ status slova nového významu. Já jsem si pak vybral toto „nové“ slovo jako název pro svoje hodiny. Motivace byla jasná. Jakmile se totiž věc nějak jmenuje, začne více existovat. A výrobky, které mají svou jedinečnou, zavedenou značku, se stávají povětšinou stálicemi na obchodním nebi.

Je tohle láska na celý život? Dovedete si představit, že se pipláním s hodinami budete zabývat třeba za dvacet let?

To si dovedu představit velice dobře, ba co víc, já si to dokonce cíleně představuji. Existuje snad něco lepšího než dělat dalších dvacet let to, co člověka baví?

Posloucháte u tvoření hodin nějakou hudbu, nebo máte radši klid?

Hudba, klid, filmy nebo jiné pořady. Tyhle tři věci se střídají a přibližně na třetiny rozdělují čas trávený výrobou hodin. Pokud přemýšlím nad podobou hodin ať už konstrukční nebo estetickou, vyhovuje mi absolutní klid. Klid je samozřejmě fajn i při normální práci. Nejsem rozhodně typ, který musí mít pořád puštěné rádio. Mně vyhovuje cíleně se motivovat a vytvářet atmosféru, která mi pomáhá při hledání finální podoby objektu, jenž pak atmosféru nasává. Takže někdy je ticho, někdy si pustím hudbu, na kterou mám chuť, a někdy si přehraju film. Občas si pustím třeba i sportovní přenos. Baví mě ale věci kombinovat a měnit. A to se týká nejen podmínek na pracovišti, ale i vzhledu hodin, které vyrábím.

Když už jsme u muziky, tak vím, že jste byl nějakou dobu baskytaristou v kapele Už jsme doma, to jste určitě procestoval kus světa…

Moje hraní v kapele Už jsme doma mělo zásadní vliv na kariéru hodináře. Už jsme doma mají ve „znaku“ žlutý domeček. A já jsem začal ty domečky jako hodiny vyrábět a prodávali jsme je spolu s cédéčky. A jak jsme tak cestovali světem, zjistil jsem, že ty hodiny si všude někdo s chutí koupí. Možná se právě tady zrodilo rozhodnutí živit se nástěnnou hodinařinou. Jinak cestování je bezva. Ale taky je skvělé, když můžu zůstat doma a dělat hodiny a nikam nemusím. Ještě o jedné kapele bych se rád zmínil. Jmenuje se Digital a založili jsme ji jako akustickou podporu při vernisážích výstav mých hodin. Je to lepší než stát a říkat, že jsem hodinář a dělám hodiny. Jednotlivé písně totiž samy odpovídají na konkrétní otázky: Proč jsem začal dělat hodiny? Existuje strojek, který netiká? A tak dále.

Na co všechno jiného máte ještě při hodinaření kapacitu?

S kapacitou se musí zacházet opatrně. Já mám tendenci ji přeceňovat. Možná, že to děláme všichni, což může vést k problémům. Mojí výhodou ale je, že se živím tím, co mě baví. A tak svou kapacitu většinou využívám ke své plné spokojenosti. Tím ovšem nechci tvrdit, že nic jiného nedělám! Jeden projekt, na který si vyhrazuji část své kapacity, bych zde rád připomenul. Stačí, když napíšu webové stránky – www.jsempryblazenjen.cz

Text: Martin Pitro
Foto: Archiv Jana Čejky