Jak se Modroočka dostala do klubu elitních zabijáků a další drsné povídky

Zabijáci zfetovaní testosteronem, děvky poskytující vražedné uspokojení a město s nejhorší pověstí vůbec. Šestý díl kreslených příběhů ze Sin City už okupuje tuzemské knižní pulty. Geniální komiksář Frank Miller zas předkládá vzrušující výtvarnou galerii zabalenou do drsných hlášek podsvětí. Jednu z hlavních rolí představuje krásná Delie aneb Modroočka, která při zkoušce bezcitnosti sejme svou velkou lásku, aby se dostala do party zabijáků. A gangsteři se fakt s nikým nemažou!

---

---

Nejdřív rozkoš a pak smrt. Modroočka alias Delie je přinejmenším hodně náruživý zabiják. A tak není divu, že úvod šestého dílu drsné série Sin City: Město hříchu supluje brutálně romantický rozhovor šéfa se svou vraždící kočičkou. „Delie, máš v plánu se milovat úplně s každým tvým cílem?“ ptá se on. „Jen s těmi, co se mi budou líbit,“odpovídá ona poté, co vyhodí chlapa z vlaku. Komiks s podtitulem Chlast, děvky a bouchačky je touhle brutální romantikou nadupaný jako pořádně vytuněná kára.

Milostné splynutí jako poslední sbohem

Asi největším pojítkem jedenácti příběhů v šestém díle Sin City je někdy více, jindy méně naplněná touha zakončená exitem, a to dost násilným. Prim v tom hraje výše zmíněná Modroočka, co nejdřív ukope svého nejmilejšího, pak podpatkem lodičky zabije dalšího chlápka a nakonec vykoná vlakovou exekuci. Ve všech třech příbězích se ale nejdřív s oběťmi pomiluje. Ostatně první vražda je vlastně zkouškou bezcitnosti, kdy musí nejdřív popravit milovaného muže a tím symbolicky ubít vlastní city, aby se dostala do spolku nájemných zabijáků.

Ještě ve dvou dalších povídkách je téma touha a smrt zastoupena. Když „tlumič zašeptá výstřel“ nájemného vraha, který drží svůj půvabný cíl v náručí, a poté, co v povídce Tatínkova holčička přivede líbezná dívenka mladíka až do spárů obrovského otce, jenž buší, buší a buší. Důvod? „Promiň, Johnny. Ale tatínek stárne a dá to pořádnou práci ho vzrušit,“ omlouvá se podvedenému děvčátko v růžovém. Jinak zde nechybí ani legendární dvojice laciných zabijáků Douglas Klump a Burt Schlubb čili tlusťoch a prcek, co hovoří, jako by za sebe skládali pojmy ze slovníku spisovného jazyka, a přitom zkazí každou, i tu nejméně náročnou prácičku.

Millerova óda na gangstery v sukních

Není divu, že se ve většině příběhů objevují fatální krásky. Vždyť právě na jejich půvabné samosprávě celé hříšné Sin City stojí. Většina holek si toho totiž nedá moc líbit. Korzují zde jako děvky, striptérky, volavky, oběti, ale hlavně jako zabijáci. Jejich svůdné kouzlo společně s postavami svalnatých mlátiček dělá z Millerových povídaček tu správnou americkou drsnou podívanou. Ostatně Frank Miller si v tomhle stylu jede od svých začátků. Úspěch zaznamenal s příběhem Spider – Man and Daredevil. Na počátku osmdesátých let dvacátého století se vydal na tenký led volné nohy a přitom nakreslil dobrodružství futuristického samuraje Ronina. Na co sáhl, to se mu dařilo. Podařené bylo nakonec i zfilmování Sin City v roce 2005.

Ve sbírce příběhů Chlast, děvky a bouchačky, je hlavním výrazovým prostředkem jeho čistá kresba, jíž jako nejlepší z chirurgů vyřezává jednotlivé postavy podle toho, jaké výrazy jim chce přidělit. Tvrďáky, zkrachovalce, opilce, pitomce. S rozložením obrázků si přitom počíná jako diktátor prostoru, což je nejlépe vidět v povídce Tichá noc. Ta je téměř beze slov a příběh se sune kupředu hlavně díky jeho obrazoborectví. Někdy zrychlí, někdy zpomalí. Povídky jsou většinou samostatnými příběhy, což může hlavně prvočtenáře série Sin City rozladit, ale i ti si nakonec svůj výlet do předpeklí nejspíš užijí.

Text: Jan Drtil