Bláznův vzestup i pád v Incalu aneb psychojízda za věčným světlem

Cestou necestou za věčným světlem stvoření. Tohle dobrodružství prožívá v komiksové epopeji Incal John Difool čili Honza Blázen. Při něm je rozsekán na čtyři části a zase sestaven. Bojuje proti hordám technokněží, mutantům z vesmírných smetišť, válečníkům ze všech galaxií a rozlézající se temnotě. Při tom si stačí štrejchnout s homeoštětkou či oplodnit protokrálovnu Bergů. No prostě zběsilá akční jízda fantasy světem stvořeným Alejandrem Jodorowským.

---

---

Knižní vydání šestidílného komiksového příběhu Incal v češtině je víceméně podobný počin, jako když se na tuzemských knižních pultech objevil první díl knižní ságy Pán prstenů anebo na videokazetách či pak v televizi počáteční čtvrtý díl filmových Hvězdných válek. Jde o další z klíčů do fantasy světa něčí představivosti. V tomto případě je to představivost Chilana Alejandra Jodorowského, kterou lze ve zmíněném komiksu loupat jako cibuli s nekonečným množstvím vrstev.

Psychošamanova psychoshow

Autor se totiž vždy snažil o jakousi myšlenkovou fůzi mexického šamanismu, alchymie, buddhismu, tarotu, kabaly a dalších filosofií s vlastními myšlenkovými pochody. Věc dosti zapeklitá, ale i cesta je cíl. Tuhle míchanici pak nazýval psychošamanismem, který se vždy promítal do jeho tvorby. Podobně nastavena je i komiksová kniha Incal. Hlubší filosofické otázky podává formou akčního trháku, čímž postmoderně stírá hranici nižšího a vyššího umění.

Na začátku se neohrabaný detektiv John Difoll, vlastně Jenda Blázen na druhou, pádem do uličky sebevrahů, tedy šachty vedoucí k velikému jezeru kyseliny, dostává do časoprostorové spirály celého děje. A tak se odvíjí jeho cesta k věčnému světlu a odblokování vzpomínek. Na útěku dostane od mutanta tajemný předmět Incal, který z něj udělá lepší bytost. Mezi tím však rozsekáním na čtyři části vyplynou všechny jeho psychologické profily, tedy sangvinik, cholerik, melancholik a flegmatik, aby si po spojení těla uvědomil, že s ním hýbou všechny tyto síly dohromady, přičemž některá se občas dostane do popředí.

V šíleném sledu různých honiček, bitek, přestřelek, transmutací, milostných eskapád, nirván a překonávání vlastních pochyb Difollovi sekunduje řada postav, které přímo vycházejí ze systému tarotových karet a učení psychologa Carla G. Junga. Třeba královna krys Animah, jejíž jméno odkazuje na juliánský termín duše, tedy anima. No a podobnými odkazy je kniha prošpikovaná skrz naskrz. Nechybějí ani zrůdičky v podobě ptákoidních Bergů či mutantů pod vedením Gorgo Smraďocha. Kladná a záporná síla se prolínají v podobě světla a temna.

Dvě šílené hlavy dohromady

Scénárista Alejandro Jodorowsky je, jak už bylo řečeno, takovým postmoderním uměleckým šamanem. Narodil se v Chile ruské operní zpěvačce a ukrajinskému emigrantovi. Po odchodu do Paříže napsal například pro slavného mima Marcela Marceau etudu Klec, také založil surrealistickou skupinu, ale zanedlouho zamířil směr Mexiko. Právě tam objevil komiks a pak se setkal s Moebiem. O jeho neotřelých tvůrčích přístupech svědčí i hudba ke dvěma vlastním filmům. Z partitur Bacha a Beethovena vystříhal pentagramy, náhodně je slepil a nové kompozice byly na světě. Pak to po něm kopčili i David Bowie či Brian Eno.

Dvojice Jodorowsky a Moebius je v mnoha případech kongeniální. Stejně jako scénárista tlačí děj, tak i kreslíř Jean Giraud alias Moebius žene kresbu. Jednoduchou obrysovou kresbou, ale s důrazem na detail, brilantně zobrazuje jednotlivé postavy, děje i planety. Na všem je vidět, že autor také načichl technomystikou. Prostě bezbřehá fantazie v obrázcích. Není, divu. Tento rodák z předměstí Paříže má za sebou řadu komiksů, ale zlomem v jeho tvorbě bylo založení legendárního časopisu Métal Hurlant. Nedávno v Paříži skončila i rozsáhlá výstava jeho díla.

Komiks má všechny náležitosti neotřelého bestselleru a ne náhodou se jeho autoři soudili s tvůrci filmového trháku Pátý element. Ten místy v některých vizuálních nápadech opravdu vypadá jako přepis Incalu. A právě zde je třeba i kritického slova. Šílená smršť akcí v ději působí někdy kontraproduktivně a v určitých případech by kvůli lepší srozumitelnosti nebylo špatné ubrat na tempu. Úplně největší slabinou tohoto románu v obrazech je však titul. Podle něj se často většina neznalých čtenářů orientuje a měl by být bránou i billboardem celé knihy, komiksu o to víc. Titulní strana Incalu však jakoby vypadla z oka potisku krabice s Igráčkem uvnitř.

Text: Jan Drtil