Zákruty islámu: Bektašiové a drúzové

Pití alkoholu, účast žen na náboženských shromážděních, převtělování a služba v izraelské armádě. Pro pravověrné muslimy tabu? Ne úplně! Existují muslimské party, které na to kašlou a jdou si vlastní cestou. Bektašiové žijí na Balkánu, drúzové na hranicích Izraele, Libanonu a Sýrie. A jak to u nich vypadá?

---

---

Islámský svět není vůbec tak upjatý, jak by se mohlo zdát. Některým nenávistným projevům se určití muslimové nepodřizují. Poprvé mi to dojde, když se projdu po kopci nad albánským městem Vlora. Podruhé se mi to potvrdí při stopu na Golanských výšinách, jejichž dominantní část kontroluje Izrael od šestidenní války v roce 1967. A do třetice mi získané zkušenosti posvětí přední český islamista Luboš Kropáček, autor knihy Duchovní cesty islámu. Prostě není muslim jako muslim a v tomto případě nejde o dvě hlavní islámské větve: šíity a sunity. Jedná se sice o početně mnohem menší skupiny, ale svým přístupem k víře hodně zajímavé.

Divokou Albánií

Tahle země je pro staré. Moc nevydělává a peníze rodinám posílají příbuzní ze zahraničí. Tak to jde už léta. I když ji občas řadí k nejvíce nebezpečným zemím světa, netřeba se bát. Krevní mstu dávno pohřbili a lidé jsou srdeční. Překážkou je jen jazyková bariéra. Jelikož se tady toulám s právoplatnou Albánkou, mám to lehčí. A tak se dozvím i o podivné muslimské sektě bektašiů. V Albánii jde vedle katolíků, pravoslavných a sunitů o čtvrté oficiální náboženství. Na kopci nad městem Vlora, kde byla vyhlášena nezávislost Albánie, stojí nový bektašijský klášter, jenž se nazývá tekke. Do blízké věštírny chodí věřící stále zapalovat svíčky.

Řád byl pravděpodobně založen legendami opředeným Hádždžím Bektašiem Walím kolem třináctého století. Ten je údajně pochován v turecké vesnici Haci Bektaš. Právě tam stojí i řádové centrum. Nicméně v Turecku byl řád několikrát zakázán, ale vždy se znovuzrodil jako bájný pták Fénix z popela. Oblíbili si ho příslušníci elitní pěchotní jednotky Osmanské říše, známí janičáři. Odtamtud se rozšířil na Balkán a v Albánii si našel druhou vlast, i když se za komunistického režimu ocitl znovu na indexu. Po demokratizaci země začali bektašiové znovu svobodně dýchat a dnes se k nim v „zemi orlů“ hlásí asi patnáct procent z tří a půl milionu obyvatel.

Mystici s rakijí

„Bektašijské obřady jsou inspirovány křesťanstvím. Zahrnují rozdílení chleba, vína a sýra. Nejvýznamnější obřad připomíná hostinu. Koná se v noci, účastní se ho jak muži, tak i ženy a popíjejí alkohol, přesněji rakiji, čímž se uvádějí do extáze. V Koránu je alkohol jasně zakázán, takže to samozřejmě pobuřuje konzervativní muslimy. Ostatně ženy se v jiných řádech náboženských shromáždění účastnit také nesmí,“ říká islamista Luboš Kropáček. K popíjení bektašiů se vážou i některé vtipy. Například o tom, jak se bektašijský mnich modlí k Bohu, aby mu dal láhev rakije

Kvalitní rakiji popíjím i při setkání s živoucím bektašiem. Postarší Albánec Luftula se narodil nedaleko hlavního města Tirany a jeho příbuzní byli slavní partyzáni, kteří v severních horách bojovali za druhé světové války proti fašistům. Dnes žije střídavě v Albánii a v Česku. K nám přijel před lety jako zdatný a ceněný geolog. Ve studiu geologie pak pokračoval i na Karlově univerzitě v Praze a později pracoval v tuzemské akademii věd. Dnešní důchodce zdědil víru po předcích, ale je k ní celkem vlažný. Náboženských shromáždění se neúčastní, do věštíren nechodí, nicméně milovanou rakiji si dá s hostem moc rád.

Golanské hory

Do městečka Tiberias u Galilejského jezera dorazím autobusem plným po zuby ozbrojenými izraelskými vojáky. Není divu, vždyť od svého vzniku v roce 1948 stát Izrael opakovaně válčí se sousedy a právě Libanon se Sýrií patří k těm bojovnějším. Nicméně teď vládne klid, a proto se můžu bezstarostně vypravit do blízkého kláštera Nebi Shueib. Jde o nejposvátnější místo drúzů, islámské skupiny, kterou ortodoxní muslimové neuznávají. Obrovská stavba se zakusuje do hory. Jeptišky v bílých šátcích se před turisty schovávají, kněží v bílých čepicích se naopak předvádějí. O několik dní později navštívím i hlavní město izraelských drúzů, vesnici Majdal Shams, stojící na úpatí nejvyšší místní hory Mount Hermon.

Sekta vznikla počátkem 11. století odštěpením od šiítské větve ismailitů. Velkým lobbistou za nové učení se tehdy stal kazatel Muhammad ad Darazíná, jenž ho odešel hlásat z Egypta do Libanonu. Náboženství je mixem judaismu, křesťanství a islámu, ale i několika starověkých filozofií. Hlavním prorokem drúzů je tchán Mojžíše Jitro, jenž má právě v klášteře Nebi Shueib hrob. Věřící uznávají i všechny ostatní nositele víry od Ježíše po Mohameda. Místo modlení mají přikázáno jen mluvit pravdu. Jsou loajální k zemi, kde žijí, takže tamní drúzové slouží jako jediní Arabové v izraelské armádě. Sdružují se v jednotce Sayeret Hadrúzim a mají pověst neohrožených bojovníků.

Převtělení vousáči

„Převážně v Libanonu jsou drúzové velmi aktivní. Mají vlastní politickou stranu, v jejímž čele stojí významná rodina Džumblátů. Ve všech třech sousedních zemích sídlí drúzové hlavně v horách. Jsou endogamní, což znamená, že se berou mezi sebou. Jakmile si někdo z nich vezme člověka jiného náboženství, přestává být drúzem,“ vysvětluje Kropáček. Na svou víru drúzové nikoho neobrací a nelze k nim konvertovat. Věří v reinkarnaci, takže když někdo zemře, zanedlouho se v převtělení zase narodí, a proto se jejich počet nemění. Ve světě žije kolem milionu drúzů, v Izraeli zhruba 125 000.

Právě kvůli víře se musel Mohamed rozejít s přítelkyní. V mládí studoval biologii na pražské Karlově univerzitě a zamiloval se do Češky. Dokonce už se seriózně rozhodoval, že si ji vezme, a tak se navždy vyloučí ze sekty drúzů. Neudělal to a nyní si povídáme u piva ve „stověžaté“, kam se vrátil při příležitosti svatební cesty po svatbě s drúzkou. „Kdybych přestal být drúzem, přerušil bych koloběh převtělování. Tomu věřím stoprocentně. Kdysi mi zemřela teta a pak se rodině narodila holčička. Šlo o tetu v dětském těle, protože se později vyptávala na detaily spojené s přestavbou domu, které se staly před jejím narozením,“ zdůrazňuje Mohamed, který žije v Izraeli nedaleko středověkého hradu Nimrod a vlastní firmu na výrobu i prodej oken. Na rozdíl od mohutných knírů starších drúzů je čerstvě oholený.

Cesty islámu

Je zřejmé, že cesty islámu jsou nevyzpytatelné. Různých sekt, skupin a řádů má nespočet. Je v nich mnohem více přívrženců než v různých extremistických organizacích, které Korán nutí světu s kulometem anebo podomácku vyrobenou bombou v ruce. „Ne všichni muslimové, tedy miliarda a tři sta milionů lidí, jsou hluboce věřící. Pro některé je to věcí nejvnitřnější identity, pro jiné povrchová slupka. Radikálů je opravdu jen určitý zlomek. Pakliže se podaří prosadit myšlenku dobrého soužití a spolupráce, bude to mít blahodárný efekt,“ dodává profesor Kropáček. Jeho smířlivost je na místě. Nikdo asi nechce sebevražedný střet civilizací.

Text: Jan Drtil
Foto: Autor