Home › Cestování › Cestou necestou
O městě New York toho bylo napsáno už hodně. Pamětihodnosti, parky, muzea a ulice, po nichž vás provede každý bedekr, stihnete projít za pár dní a k tomu si denně vyzkoušíte několik „dinerů“ (občerstvení nabízející opečený bagel), mexických, francouzských a arabských restaurací či fastfoodů, vypijete mnoho káv o obrovském objemu a mnohokrát se ztratíte v legendární a strašidelné podzemce. Otázkou ale je – stačí vám to?

Pokud chcete New York City skutečně prožít, musíte v něm strávit delší dobu. Rytmus velkoměsta, noční život, řešení stejných problémů jako mají newyorčané, shánění bytu a práce, koncerty, divadelní představení a muzikály, státní svátky a změny počasí. Poznat znamená výt s vlky, ale tohle vytí také něco stojí. Pokud nemáte vlastního sponzora nebo úspory, začněte se ohlížet po brigádě. Jaké, to závisí na vašich ambicích a zkušenostech. Já jsem ve „velkém jablku“ strávila tři měsíce, poznala a zkusila, co se dalo. Sehnala jsem si práci ve dvou barech a jako třetí „job“ pro legraci venčení pejsků. Nebylo to snadné, ale nakonec velmi poučné a nezapomenutelné. Třeba vám moje zkušenosti přinesou inspiraci či pomoc.
NYC je drahé místo. Pokud nesdílíte pokoj s pěti spolubydlícími, počítejte s výdajem kolem 1000 USD za měsíc. Tolik dáte za pronájem pokoje v dobrém domě či bytě ve slušné lokalitě. Nejlevnější jídlo – bagel s pomazánkou a káva s sebou stojí 5 až 6 dolarů, měsíční jízdenka na metro něco přes 100 USD, jídlo v restauraci včetně vína od 30 dolarů na osobu. Abych nezapomněla na náklady na přicestování: o vízových poplatcích nemluvím, turistické 90denní běžné „povolení“, o něž se žádá online, ESTA, stojí 14 USD. Ceny letenek se liší, zpáteční většinou neklesají pod 15 tisíc korun. Nezapomeňte na cestovní pojištění – to vás s běžnou pojišťovnou vyjde asi na 23 korun na den.
V New Yorku se peníze rychle utrácejí, ale dají se i poměrně rychle vydělat. Se sháněním práce však může být problém, proto nezanedbejte přípravu a nechte si finanční rezervu.
Září 2011 pravděpodobně nebylo nejlepší načasování, zaměstnavatelé se oháněli krizí a na každý pohovor přede mnou stál zástup místních, často kvalifikovanějších legálních uchazečů.
Všechno začíná na webové stránce www.craigslist.org. Američané tam shánějí a prodávají úplně všechno. Pod danou kategorií si vyberete z inzerátů, pravděpodobně uklízení, mytí nádobí, práce v restauraci, baru (barman, servírka nebo pomocné práce jako poslíček, pomocník baru atd.) nebo nárazové rozdávání letáků. Na některé nabídky odpovíte e-mailem – a nenechte se odradit tím, že dostanete odpověď na jeden inzerát ze třiceti. Tak to chodí, uchazečů je mnoho. Na jiné, tzv. „open calls“, se neodpovídá. Přijdete jednoduše ve stanovenou dobu na dané místo s životopisem, případně doporučeními v ruce. Při pohovoru, pokud k němu dojde, vás pak kromě prezentace osobního šarmu a angličtiny ještě někde čeká test znalostí (Co je v koktejlu Cosmopolitan? Co jsou mušle? Vyjmenuj tři značky skotské whiskey!). Náborový manažer se také zajímá o vaše „social security number“. Najdou se i výjimky, ale obecně řečeno bez něj budete mít velké trable.
Našinci, pokud nemají pracovní povolení, to řeší většinou tak, že si na černém trhu zaplatí falešné číslo nebo i celé dokumenty, většinou přes již zkušenější „ilegály“. Za tuto službu zaplatí kolem 100 dolarů a jejich uplatňování je – samozřejmě – nezákonné. Zaměstnavatelé ale původ nezkoumají. Navíc daně z vaší mzdy odvádíte jak vy sami, tak oni, takže stát neokrádáte. Newyorské kuchyně a restaurace jsou plné Mexičanů s dokumenty záhadného původu a s jistotou mohu říci, že je mezi nimi i mnoho slovanských bratrů a sester.
Při přijímacím pohovoru se hodí mít při ruce životopis, americké telefonní číslo, místní adresu a již zmíněné číslo sociálního pojištění. Jak se prezentujete, je velmi důležité, obzvláště v konkurenci s Američany, ti v tom jsou opravdu dobří. Požadovaná úroveň jazykových a vyjadřovacích schopností se liší místo od místa. V méně formálních firmách, kde ani vedení evidentně není „původní“, to bývá snadnější.
Často kladeným kritériem je zkušenost v oboru. V NYC je pohostinství specifické a často se setkáte s požadavkem minimální požadované „experience“ dva roky v newyorském podniku. Rada zní – odvážným štěstí přeje! Ale nemusíte rovnou mířit vysoko, na méně prestižní místa tak velké nároky nejsou.
Jak dlouho chcete zůstat? Nemusíte říkat pravdu, ale pokud nemáte pracovní, studentské či jiné vízum, jež vás opravňuje k delšímu zákonnému pobytu na území US, musíte se vejít do devadesáti dnů. Češi si proto často zaplatí roční studium na newyorské jazykové škole, mohou tedy zůstat legálně 12 měsíců (a plnit přitom povinnou docházku). Často si školu i pobyt ještě o rok prodlouží. Stojí je to kolem 40 tisíc korun na rok.
Další zásadní otázkou bývá, jak jste časově flexibilní a kolik dní v týdnu můžete pracovat (full time v práci v restauraci znamená 5 až 6 směn týdně, částečný úvazek méně).
Když si hned po pohovoru plácnete, máte skoro vyhráno, ale většinou si musíte pár dní počkat na šťastný telefonát. Následuje zkušební doba, jejíž délka se různí. Někde to může být i týden. Připravte se na to, že mzda je za dobu zácviku minimální.
Bary a restaurace ve „velkém jablku“ jsou plné začínajících herců, zpěváků, tanečnic a spisovatelů, takže po „place“ pobíháte se zajímavými lidmi z různých koutů světa se spoustou neuvěřitelných zkušeností, takže po práci je pořád o čem mluvit. Typů a úrovní restaurací je nespočet. Liší se stupněm formálnosti – jak pro hosty, tak pro personál. Oblečení, chování, postupy a kontrola nadřízenými – to vše zvažte, než se pro ten či onen podnik rozhodnete. Pohoda v práci je často vyvážena nižšími dýšky: formální restaurace je pro bohatší klientelu a ta nechává větší spropitné. Ach ano, dýška. Číšníkova mantra. Za práci servírky je běžně mzda minimální (asi 5 USD na hodinu), rozhodující složkou platu jsou právě „tips“. Nepsaným pravidlem při návštěvě restaurace je nechat 15 až 20 procent útraty obsluze. To se může zdát hodně, nikoli však zastáváte-li roli servírky. Ne všichni hosté však zvyk dodržují, k nelibosti číšníků. Po šichtě můžete odejít třeba jen s několika dolary v kapse. Nebo si vydělat i 250 dolarů za jeden večer.
Tato práce není pro ty, kdo si potřebují rychle vydělat. Pokud ale máte rádi psy a chcete poznat město zase z jiné stránky, je to jedinečná příležitost. Nahlédnete totiž do mnoha příbytků a soukromí bohatých newyorčanů, probrouzdáte mnoho neprobádaných ulic a parků (se psím spřežením a igelitovými sáčky stále při ruce) a poznáte zcela nový svět dogwalkerů, jež jste doposud vídali jen na „filmovém plátně“. Jako každá práce, i tahle se tu bere velmi vážně: každý chlupáč má specifické potřeby, návyky a rituály, které musíte respektovat. A když pak koordinujete čtyři psí osobnosti najednou, jde vám z toho hlava kolem. Firmy zabývající se venčením psů najdete na internetu (opět Craigslist) nebo porůznu po nástěnkách. Záleží na vás, jak je přesvědčíte, že vám miláčky svých drahocenných klientů mohou svěřit. Dogwalkerův den vypadá asi takto: vybaveni svazkem klíčů a seznamem adres od agentury křižujete od jednoho bytu k druhému a vyzvedáváte si pejsky z liduprostých obydlí. Čtete si vzkazy náročných páníčků, hledáte návod k použití speciálních vodítek a pečlivě za sebou zamykáte. Pak co nejrychleji zamíříte do parku, kde eliminujete hluk a provoz. Zajdete do vašeho oblíbeného výběhu, kde si v oploceném prostoru spolu hrají psi všech ras, velikostí a nátur, bez vodítek, v pohodě a míru. Pobavíte se s páníčky a dalšími dogwalkery, které už znáte. Po půl hodině psy pracně pochytáte a začnete je ve stejném pořadí distribuovat do jejich domovů. Snažíte se ze všech sil vzpomenout, jestli ten bílý patří do toho bytu nebo onoho o tři ulice dál. Odměníte pejsky jejich sušenkami (pozor na speciální diety!), napíšete páníčkům vzkaz o zvláštních událostech a tělesných pochodech jejich mazlíčka, ujistíte se, že jste nenechali v bytě více psů, než jste si vyzvedli – a je hotovo. Odměna za tuto práci se různí, já měla sazbu 8 dolarů za psa. Někdy jsem si za 2 hodiny práce vydělala dolarů osm, jindy třicet dva, když jsem venčila čtyři pejsky naráz.
Ale abychom pro samou práci nezapomněli na zábavu: každý týden je na stáncích k dostání kulturní přehled Time Out (je přístupný i online) se speciální sekcí „zdarma“. Dozvíte se, za které koncerty, přednášky, speciální akce či galerie nemusíte platit a také které jsou laciné.
Tady se pořád něco děje a možností, jak utrácet i vydělávat, je mnoho. Poznat na vlastní kůži, jak se v New Yorku žije, pracuje, pere prádlo ve veřejných prádelnách, bydlí v brooklynském typickém řadovém „brownstonu“ a ve volných dnech chodí na „brunch“ a jezdí do parku či na pláž, je prostě k nezaplacení. Jak jsem sama zkusila, město hříchu lze poznat i bez velkých úspor a za trochu té námahy a rizika to rozhodně stojí.
Internetové bankovnictví KB
VSTOUPIT
Diskuze k článku