Los Angeles ve sprintu anebo kterak oběhnout město andělů za tři dny

Co si budeme namlouvat, je to nerozum. Přece jen je Los Angeles druhé největší město Spojených států a snažit se ho zdolat za tak krátkou dobu je dost okatá zadělávka na žaludeční vředy. Zvlášť když jste fandové filmu, pro něž je tato megapole doslova rájem na Zemi. Nicméně když není zbytí, jde to. Vyzkoušeli jsme v kalupu na vlastní škáru. A proto také pro vás máme pár rad, které vám zaručeně ulehčí trip.

Jen ztuha jde uvěřit, že v prvních letech 20. století žilo v tomto koutě světa, dnes nabubřelé a velikášské metropoli státu Kalifornie, něco málo přes sto tisíc obyvatel. A nebudete tomu chtít uvěřit od prvního momentu, kdy vás letadlo vyplivne na LAXu, jak tamější obyvatelé rádi přezdívají svému Los Angeles International Airport, sedmému nejvytíženějšímu letišti na světě. Zatímco na pražské Ruzyni kolem deváté večer zdechl pes a fakt, že nejste uprostřed Aljašky, připomíná jen pár ošoupaných, humpolácky pořvávajících drožkářů, LAX víc než přepravní uzel připomíná jeden velký lunapark. Všude jsou tisíce lidí, aut, autobusů, taxíků, všechno svítí a pulzuje, jako by tohle místo ani nechodilo spát. A po pravdě asi ani nechodí. Každopádně je to názorná předzvěst neúprosné pravdy, že jste se právě dostali do absolutní džungle. V nejlepším i nejhorším slova smyslu. Právě tady proto také začíná náš průvodce. Vítejte v L. A.

1) Doprava

Ať se vám to líbí nebo ne a přestože jste chtěli výdaje za cestování pochopitelně srazit na minimum, počítejte s tím, že na dopravě tady neušetříte. Stačí se podívat na mapu. Prostě a jednoduše, Los Angeles je město velké jak kráva. Samo o sobě, bez vedlejších osídlení, s nimiž hraničně splývá, zabírá City of Los Angeles skoro 1300 kilometrů čtverečních a žijí v něm téměř čtyři miliony lidí. Ale kdyby se to sečetlo celé, tedy včetně osmdesáti přidružených měst a městeček (včetně například Beverly Hills, Pasadeny či Santa Moniky, které, ač separátní, jsou tradičně chápány jako součást LA), najednou by těch tisícovek kilometrů bylo čtyři a půl a obyvatel rovnou sedmnáct a půl mega. Strašlivá numera. Každopádně z toho všeho vyplývá, že dostat se v L. A. odněkud někam dá docela fušku.
A hlavně to zabere spoustu času. Proto přichází první rada: Ačkoli se město andělů honosí velmi vyvinutým systémem veřejné dopravy a za 5 dolarů si zde můžete pořídit 1 day pass, s nímž se dá jezdit všemi autobusy i metrem, dobře si rozmyslete, zda jej chcete použít.
A nejde ani tak o bezpečnost, navzdory evropské mediální masáži jsou losangeleské dopravní prostředky poměrně dost klidné a hlídané. Potíž je spíš ta, že s pomocí autobusů všechno dlouho trvá, počítejte s několikerým přesedáním, a nadzemka i podzemka zase pokrývají jen nepatrný zlomek města a jsou pouze jakousi páteří, zatímco jejími svaly jsou zase již zmíněné autobusy. Navíc, aby v tom byl pro obyvatele malé středoevropské zemičky pořádný guláš, busů je zde hned několik druhů, od obyčejných linkáčů až po rychlíky. Jinak řečeno, pokud nebudete bydlet přímo na jedné z pěti tras metra, případně nehodláte zažít pořádný autobusový adrenalin, začněte přemýšlet o alternativním řešení.

Jedním z nich je nepochybně užívání místních taxislužeb. Má to ale jeden háček. Popojíždění taxíkem se může krapet podražit. Na rozdíl od tuzemska si totiž taxikáři z L. A. nenechávají platit za ujetý kilometr, nýbrž za čas strávený ve voze. Fungují na minuty, plus minus dolar, dolar a půl za 60 vteřin. A v momentě, kdy se dostanete do zácpy, což se na losangeleských mnohaproudých dálnicích klidně může stát, věřte, že se docela prohnete. Záleží tedy dost na denní době, během dopravní špičky nejsou taxíky žádná velká výhra. Na rozdíl od alternativy číslo dvě.

Tou je možnost vypůjčit si auto v jedné ze stovek rental car offices, které ve městě najdete skoro na každém rohu. Alespoň vlastní zkušenost napovídá, že tahle varianta je ze všech nejlepší. Pokud nemáte v plánu nutně jezdit zrovna v porche, jsou vozy k pronajmutí relativně levné, od padesáti dolarů na den výš + benzín, za další poplatek si můžete vypůjčit i poměrně dost vděčnou navigaci, nemusíte platit mýtné na dálnici, jste pány vlastního času a hlavně vám k tomu všemu stačí jakýkoli platný evropský řidičák. A ani s parkováním není v L. A. zas tak velká potíž. Parkovišť za pár dolarů na hodinu zde najdete mraky. Jen jednu věc k vypůjčení vozu potřebujete určitě – vhodnou kreditní kartu. Ta je v případě touhy brázdit Ameriku, stejně jako pojištění na cesty, nezbytnou samozřejmostí. Jen s obyčejnou výběrovou kartičkou tu nemáte šanci.

2) Dlabanec

Zmlsané jazýčky mohou v Los Angeles dosáhnout nefalšované nirvány. Díky faktu, že je tohle město jeden velký multikulturní kotel, najdete zde snad všechny kuchyně, které svět obnáší. A nejen v jednotlivých etnických čtvrtích. Na dobrou čínu pochopitelně nemusíte jet až do Chinatownu či Koreatownu, byť tam jsou podniky skutečně toho nejlepšího ranku. V podstatě se stačí jen pořádně rozhlížet na ulicích. A pokud nemáte zájem zkoumat cizokrajné kulinární finty, s nimiž se u nás patrně nikdy nepotkáme, a stačí vám nějaký fofřík do ruky, fast foodů je zde zcela nepřeberné množství a ve všech se najíte doslova za lidovku. Jen možná malé upozornění, respektive postřeh, který nám sdělil sympatický taxikář jménem Santos. Pokud totiž máte chuť na opravdu kvalitní burger, zapomeňte v Americe na McDonald´s. Dle jen mírně nadsazených Santosových slov chodí do tohoto podniku ve Státech pouze bezdomovci. Pravda, za dolar dvacet pět ani tady moc kvality nevyčarujete. Zato například v u nás neznámém řetězci Jack in the Box dostanete za nějakých sedm dolarů sendvič přes půlku stolu a k tomu pytel správně mastných hranolek navrch. Anebo si zajděte do Subwaye, to je taky klasika, která nezklame. Ale to jsou jen příkladové rybky z hejna o tisících kusech. Jedinou nevýhodou je, že většina podniků, a to platí i pro bary a restaurace, zavírá pro našince nechutně brzo – kolem jedenácté, maximálně o půlnoci. A ještě jedna důležitá poznámka, platící hlavně pro bary a restaurace – zdejší obsluha sice bere od zaměstnavatele jakousi minimzdu, ale hlavním zdrojem obživy jsou pro ně „tips“, tedy dýška, pohybující se kolem 17 % procent z placené částky. Kdo nechce být za balíka, rozhodně se spropitným počítá dopředu. Stravovat se dá pochopitelně i skrze nákupy v supermarketech a obchodech, ceny jsou zde dost podobné těm našim. Výjimka platí pouze pro alkohol, ten může peněženku krapet provětrat, a bohužel i pro vodu, které je v Kalifornii tradiční nedostatek. Nezřídka se proto může stát, že cena za litrovku normální vody zde může čítat až tři dolary. A ani kouření tu není úplně laciná zábava – na rozdíl od Čech zde nejsou jednotné ceny a na jedné odlehlejší čerpací stanici tak bylo možné spatřit krabičku červených marlborek za extrémně drsných sedm dolarů. Popravdě, co do kuřiva vyhrává ten, kdo si ho nakoupí v duty free zóně či přiveze z domova.

3) Co chtít v Los Angeles vidět?

Dostáváme se k závěrečné části, která je nejdůležitější, ale bohužel také nejsmutnější. Pokud jedete do Los Angeles skutečně jen na pár dní, počítejte s tím, že rozhodně nestihnete všechno, co jste si naplánovali. A to dokonce ani v případě, že si půjčíte zmíněný vůz. Nelidské vzdálenosti mezi vším zajímavým vás během prvních několika hodin vyléčí z veškerého optimismu a velkorysosti a brzy pochopíte, že v tomhle mraveništi to rozhodně nefunguje na bázi „uvidím, co chci vidět“, nýbrž ve stylu „tak snad stihnu alespoň něco“.

Rozhodně se tedy vyplatí plánovat tak, abyste v momentě, když už se dostanete na nějaký zajímavý plac, dokázali vidět alespoň to nejzajímavější kolem.

A) Hollywood

Pokud baštíte film, je samozřejmostí výlet do Hollywoodu. Byť je možné, že pro některé bude setkání se srdcem světové kinematografie mírným zklamáním. Walk of Fame na Hollywood Boulvardu je pochopitelně pro fandy něco jako hračkářství pro děti – mohou si hledat tu svoji hvězdu, všude na zemi se to hemží slavnými jmény, ale popravdě... je to vážně jenom chodník, navíc zatížený stovkami párů nohou dalších turistů, kteří na něj zamíří se stejným úmyslem jako vy. Po chvilce se neustálé obhlížení pěticípých krasavic přejí. O něco zábavnější je pak porovnávat vlastní končetiny s betonovými otisky slavných před Grauman´s Chinese Theatre, lokalizovaného jen pár kroků od Kodak Theatre, kde se předávají Oscaři. Honosná budova je propojena s nákupním centrem, takže skýtá i možnost k shoppingu, je-li chuť. A těch slavných kin, kde se povětšinou odehrávají premiéry největších hollywoodských trháků, je zde mnohem víc. V El Captain Theatre většinou bývají uváděny do oběhu disneyovky, Pantages Theatre s výzdobou ve stylu art deco zde náleží mezi nejstarší, Hollywood Pacific Theatre patří Warnerům, jsou toho mraky.

Milovníci voskové zábavy nepochybně nepohrdnou místní pobočkou Madame Tussaud, jež byla otevřena v loňském roce, či návštěvou Hollywood Wax Museum.

A především, jen o několik desítek minut autem dál nahoru směrem na kopec se nalézají proslulá filmová Universal Studios, největší továrna na peníze, díky níž je Hollywood dnes ikonou turistického průmyslu. I sem ale patří jedno důležité upozornění: Pokud byste se chtěli do L. A. vydat nyní, vězte, že zde ještě je zimní sezóna a spousta jednotlivých atrakcí a theme parků zavírá velmi brzy. Samotný komplex pak v pět hodin odpoledne. A na prohlídnutí všeho, co se za slavnou universalí branou skrývá, toho času budete potřebovat opravdu dost. Navíc ani cena lístku, pohybujícího se pro singl osobu kolem osmdesáti dolarů, dvakrát nenadchne. Přesto je však návštěva tohoto místa rozhodně nezapomenutelnou vzpomínkou.

B) Downtown

Vynechat losangeleskou čtvrť jménem Downtown by byla určitě škoda a pro našince to platí dvojnásob, navzdory faktu, že v souladu se zbytkem města se opět jedná o teritorium, kam by se vešla polovina sídel naší republiky. Je to totiž ekonomicko-správní centrum L. A., a to se projevuje především na zdejší architektuře. Jinak řečeno mrakodrapy a zase mrakodrapy, jeden vedle druhého s tím, že ten nejvyšší, U. S. Bank Tower, se vypíná do úctyhodných tří set deseti metrů. A vedle nich pak malé etnické čtvrti Chinatown a Little Tokyo, plné tajemných krámků a ještě tajemnějších asijských prodavačů, či Pueblo skrývající ve svých útrobách zachovalé staré jádro L. A. A jednotlivé budovy? Stačí krátký výčet: je zde k vidění sportovní hala Staples Centre, domov basketbalových celků Los Angeles Lakers, Los Angeles Clippers a hokejových Kings, Museum of Contemporary Art, kde uvidíte to nejlepší z americké moderny od Pollocka po Basquiata, unikátní Walt Disney Concert Hall, další hudební svatostánek Dorothy Chandler Pavilion, za zastavení stojí jistě i sněhobílá městská radnice, hranatá Cathedral of Our Lady of the Angels, zábavní komplex L. A. Live
a samozřejmě celý Financial District, domov již zmíněných skleněných přerostlíků. Za kavárničkami a bohémou se chodí do čtvrti Bunker Hill, části Skid Row (obdobně jako celému distriktu South Central za hranicemi Downtownu) je prý naopak lepší se na kilometr vyhnout. A pokud budete mít čas, kousek za Chinatownem je skvělý vršek, odkud se dají mrakodrapy, především v noci, skvěle fotografovat. My tam náhodou natrefili, když jsme se ztratili při hledání stadionu baseballového stadionu Dodgers.

C) Příroda

I v tomto případě by Los Angeles a jeho okolí vydalo na celou knihu. Zatímco vnitřek přeplněného města se omezuje pouze na parky, upravené a pohledné, především v okolí města si každý najde to své. Úchvatné jsou Santa Monica Mountains, geniální plac na trekking, hiking a také domov úchvatné Griffithovy observatoře, odkud je výhled na celé město. Kouzlo samoty, a přesto opojení z Los Angeles lze prožít během cesty po Mullholland Drive v Hollywood Hills. A v L. A. jsou pochopitelně i pláže, z nichž ty nejznámější jsou asi ve Venice, jednom z mnoha center všudypřítomného amerického exhibicionismu, ale také plážového sportu, či opět v Santa Monice. Známá je též čtvrť Long Beach (pozor, tam se jede tak dvě až tři hodiny) a ti, kterým nevadí delší trasy, si mohou kolem národního parku Topanga zajet až do Malibu (podobná vzdálenost). Jen počítejte s tím, že nyní, na jaře, kdy je v Kalifornii nejpříjemněji, je voda studená jak psí čumák. Jenže v létě je zase celé město rozpálené a zakryté smogem, takže si nevyberete.

Griffithův park, měřící napříč něco kolem pěti kilometrů, pak nabízí velikášskou L. A. ZOO, zatímco v Elysian Park přímo v srdci L. A. je ideální místo ke kratší nezávazné procházce.
A pochopitelně je zde, v Anahaimu, ještě Disneyland, ale to už je úplně jiná zvířena.

Ale je toho pochopitelně mnohem víc…

...což je poměrně dost zřejmé. Popravdě, jen se špetkou zvídavosti byste vydrželi v lunaparku jménem Los Angeles nejmíň měsíc a pořád by bylo na co koukat. Ani jsme nemluvili o slavném J. Paul Getty Museum v pohledném výstavně – badatelsko – zahradním komplexu Getty Center či o Los Angeles County Museum of Art, vynechali jsme kouzlo vil v Beverly Hills a Bel – Air, televizní studia v Century City či Warner Bros., modernistické sakrální stavby v čele se Skleněnou katedrálou televizního kazatele Roberta Schullera. A stejně tak byla smlčena existence kaňonu Red Rock a Six Flags Magic Mountain. Los Angeles a jeho okolí zkrátka jako by byly vystavěny ve jménu cestovatelského povyražení. Přičemž celé to říká v podstatě jediné: Jet do L. A. jen na pár dní je vlastně dost uhozený nápad. Nicméně když to nejde jinak, i tak se vám tenhle svět sám pro sebe velmi rychle zadře pod kůži. Třeba už jen tím, jak je neuvěřitelně a téměř ve všem odlišný od všeho, co známe.

Dalo by se to charakterizovat mottem „od rána do večera oči navrch hlavy“. Anebo svou otevřeností – v místě, kde je více než polovina obyvatel tvořena přímo či předky nepůvodním obyvatelstvem, už nejde poznat, kdo je a kdo není cizinec, a proto se tu k vám také nikdo nebude chovat jinak než k domácím Američanům. Jen s policií je lepší si moc nezahrávat, stejně jako celní úředníci na letištích nemají moc smyslu pro humor a nekázeň netolerují už vůbec. I když, pravda, například nedávná legalizace marihuany k medicinálnímu použití podtrhla mužům a ženám z LAPD a třeba právě pláže Venice se tak vesele utápějí v jednom velkém, nasládle vonícím obláčku. Rozhodně to ale neberte jako nabádání k čemukoli, posláním pohledu z americké báně byste nás sice nepochybně zaujali, ale rozhodně nepotěšili. A taky radíme, dávejte si majzla na letišti. Při odletu vás sice úředníci dusit nebudou, i tak je ale záhodno dorazit do místa odletu s náležitým předstihem. Třeba i tříhodinovým. Může se totiž velmi jednoduše stát, že se po check-inu dostanete do masivního štrúdlu lidí čekajících na bezpečnostní prohlídku, přičemž štrúdl rovná se třeba i tři letadla napěchovaná lidmi.

A věřte, že těch šest skenů se kvůli vám stejně jako letištní policie rozhodně nezblázní. Ani nemluvě o tom, že by se objevil někdo, kdo by mohl představovat bezpečnostní riziko. To sice uvidíte moc pěknou ukázku dokonalé koordinovanosti tamějších uniformovaných jednotek a zásah jak z akčního bijásku, ale na rychlosti vstupu do free zóny vám to rozhodně nepřidá. Pravda, sice je zde na několika cedulích napsáno, že s boarding statusem na světelné tabuli máte přednost, ale lepší je s tím moc nepočítat. Přece jen se přítomné ozbrojené složky tváří tak přísně, že byste taky mohli dostat po čuni. A pokud se rozhodnete ignorovat všudypřítomná nařízení o absolutním zákazu pronášení jakýchkoli nápojů, počítejte, že půjdete automaticky na osobní prohlídku, která se může klidně ruku v ruce s důvěryhodností vaší vizáže a pasu protáhnout i na hodinku nepříjemné konverzace. To samé, rozšířené o dovoz potravin živočišného a rostlinného původu, samozřejmě platí při příjezdu do země. Ale o tom, stejně jako o podmínkách vstupního programu ESTA, se více dočtete na stránkách našeho Ministerstva zahraničí i od leteckého přepravce. Prostě si ten svůj kontinent chrání, dá se to chápat. Ale když přijmete jejich pravidla, nabídnou vám Spojené státy americké zážitky a zkušenosti, které vám už nikdo nikdy nevezme. Je to velký svět, je snadné se v něm ztratit, ale každého, kdo jej navštíví, hodně změní a obohatí. S menší úpravou můžeme použít oblíbený slogan: Vidět Ameriku, nejlépe Los Angeles, a zemřít.   

Text: Daniel Storch
Foto: Autor