Koněpruské růžice kvetou jen u nás

Poblíž Koněpruských jeskyní jsem se nacházela již několikrát, ale teprve před pár týdny jsem je navštívila. Tak trochu jsem podezírala organizátory prohlídek, že se bude jednat o „málo muziky za hodně peněz“. Ale hned po vstupu do labyrintu mi bylo jasné, jak moc jsem se mýlila. Systém vlhkých chodeb zdobených krápníky všech možných tvarů i velikostí je prostě úchvatný.

Koněpruské jeskyně na Berounsku jsou nejdelším podzemním labyrintem v zemi. Nachází se v chráněné krajinné oblasti Český kras. Kdysi dávno i zde bývalo moře a jeskyně je výsledkem práce vody ve vápencích. Voda rozpouští oxid uhličitý z atmosféry a z půdního vzduchu a tím se z ní stává slabá kyselina uhličitá. Vniká do krasových komplexů nejčastěji po systému puklin a má schopnost tyto horniny rozpouštět. Koněpruské jeskyně mají celkem tři patra a výškový rozdíl mezi nejvyšším a nejnižším místem je přes sedmdesát metrů.

Koněpruské poklady

Tyto jeskyně jsou unikátní sami o sobě a navíc se jedině zde, v tak zvané Proškově síni, objevují krápníky, které nikde jinde nenajdete – koněpruské růžice.  Tyto útvary vznikly působením hlín, které se jednu dobu v jeskyni nacházely. Způsobily korozi a tento neobvyklý tvar krápníků, ve kterých je navíc obsažen opál. Tyto nerosty nejsou vidět, protože mívají mléčnou barvu nebo jsou zcela bez barvy. K jejich odhalení je potřeba UV záření, pod kterým se zbarví dozelena.

Další vzácností jsou například Varhany. Jedná se o soustavu stalaktitů (krápníků rostoucích shora do volného prostoru). Dokonce vydávají při doteku zvláštní zvuk, ale sahat se na ně nesmí.

Odstřel odhalil chodby

Pro Koněpruské jeskyně je památný rok 1950. Na podzim tohoto roku narazili dělníci po odstřelu skály na chodbu rozsáhlejší, než byly chodby zde až dosud objevené. Po vyklizení chodby od hlíny se dostali do volných prostor ve vnitřku kopce. Tak byla objevena tzv. Stará chodba s Letošníkovou propastí hlubokou 27 m, která má název po asistentu Geografického ústavu UK dr. V. Letošníkovi.

V roce 1959 se tam vydali první návštěvníci. Za tu dobu jeskyněmi prošlo přes 5,4 milionu lidí. Denně si trasu dlouhou přes půl kilometru a vedoucí dvěma patry prohlédne v průměru sedm stovek zvědavců. Hned na počátku se nachází Spallanzaniho jeskyně s vysokým klenutým stropem a krápníkovým útvarem zvaným Věčná touha. Přes síň zvanou U Labutě prohlídka pokračuje ke krápníkovým varhanům. Ještě před půl stoletím na ně průvodci vyťukávali jednoduché melodie. V současnosti už je sice neuslyšíte, zato někteří průvodci zhasnou, abyste si vychutnali naprostou tmu. Za nejkrásnější bývá považován Proškův dóm. Následuje Petrbokova jeskyně, kde byla v únoru 2007 objevena další část podzemí, kterou lze spatřit okénkem v podlaze.

Kosterní pozůstatky

Podle archeologických nálezů jeskyni neobývali pravěcí lidé a žila v ní jen zvířata. Některá se v jeskyni schovávala a jiná se sem propadla přes komíny, které vedly na povrch. Přímo v jeskyni je miniexpozice kosterních pozůstatků. Můžeme tu pozorovat část čelisti jelena, kosti koně, lebku nosorožce srstnatého nebo spodní čelist opičky Makaka staré přes 600 tisíc let.

Penězokazecká dílna

Za historicky nejzajímavější část Koněpruských jeskyní je považována Mincovna. V období Jiřího z Poděbrad zde byla provozována penězokazecká dílna. Originální mince se stojícím lvem byly stříbrné, s ražbou pouze po jedné straně a drobnou ozdobou po obvodu zvanou perlovec. Penězokazci je vyráželi z měděného plechu, střížky máčeli do amalgámu stříbra, žíháním odstranili rtuť, takže postříbřené padělané mince vypadaly jako pravé. Vyrazili jich přibližně 5.000 kusů, což by jedné osobě postačilo na obživu na dva roky. Nikdo nebyl přistižen, a tak se neví, kdo falešné dílo provozoval.

Netopýří bydlík

V zimě jsou jeskyně pro návštěvníky uzavřeny. Teplota tu je stabilní okolo 10°C a tak zde v zimních měsících nachází útočiště stovky létajících savců. Především vrápenci a netopýři, kterých tu může být až na desítky druhů.

Text: ak
Foto: autor