V očích velryb je moudrost oceánů!

Zuzana Slováčková je velká dobrodružka. Kromě toho, že miluje adrenalinové sporty, se taky klidně potápěla mezi žraloky, dívala se velrybám do očí a procestovala kus světa.

Jak je možné, že jsi po studiu na ekonomické škole nakonec zakotvila ve výzkumu mořských savců?
Záhy jsem zjistila, že ekonomika není pro mě. Moc mě nebavila. Při škole jsem si zařídila brigádu v pražské ZOO u lachtanů a tučňáků, kde jsem vydržela tři roky. Zlomový bod pro mě nastal během záplav. Tehdy jsem si jasně uvědomila, že nevidím žádný cíl v práci se zvířaty v zajetí. Rozeslala jsem do různých nadací po celém světě svůj životopis a ozvala se mi Pacific Whale Foundation z Havaje, která se zabývá výzkumem velryb. Neměla jsem jediný důvod nevyrazit za dobrodružstvím a velrybami na Havaj, konkrétně na ostrov Maui. Tam jsem se začala zabývat identifikací mořských savců. Fotila jsem ocasní a hřbetní ploutve velryb a pak lupou zkoumala různé nuance, vykousnutí, znamínka, jizvy, pigmentaci a další. Podle toho se vytváří katalogy zvířat. Z nich se pak dá vyčíst, jak často se na konkrétní místo vrací, kdy mají mláďata, jaké jsou mezi nimi rodinné svazky a spoustu jiných věcí.

Jaké bylo tvé první setkání s velrybou?
To je asi nepopsatelný zážitek, slova pro to nestačí… Ale pokusím se. Je to prostě neuvěřitelný! Vyjeli jsme na malém člunu pozorovat velryby do vod mezi ostrovy, což je pro ně ideální místo pro rozmnožování (díky teplé vodě a relativní absenci predátorů). První setkání s velrybou bylo ohromující! Najednou kousek od našeho člunu, asi padesát metrů, začala vyskakovat nádherná velryba, druh keporkak. Ty měří kolem patnácti metrů, což je už docela hodně. Nejúžasnější je se podívat velrybám do očí, mají je obrovské třeba jako pomeranč. V těch očích je moudrost oceánů! Několikrát se mi poštěstilo, že jsem měla velrybu na dosah ruky. Pro lidi nejsou nebezpečné, jen svou velikostí. Velryby jsou navíc hodně chytré.

Viděla jsi třeba i namlouvání a milostné hrátky velryb?
Nejvíc mě překvapila velikost jejich penisu, měří zhruba metr a půl. Námluvy velryb trvají hodiny a hodiny, je to šílený zmatek. Několik samců brousí kolem jedné samice a ta si pak jednoho vybere. Samotný závěr milostného aktu trvá jen několik vteřin. Při namlouvání, a nejen při něm, vydávají zvláštní zvuky, kvíky, bručení, mručení, vrzání, jsou to v podstatě takové písničky. Každá velryba má dokonce i svou melodii, kterou zpívá pořád dokola (něco jako my máme jména). Jinak komunikace velryb je velmi složitá.

Dobře, velryby budou asi moc fajn, věřím ti… Ale co dělat, když člověk v moři potká žraloka?
Viděla jsem spoustu žraloků, protože jsem taky vedla kurzy potápění, ale nikdy jsem z nich strach neměla. Ani když jsem se setkala s celkem nepříjemným tygřím žralokem. Vlastně jsem nikdy neměla z mořských živočichů a z moře strach, ale respekt. Pokud už ale potkáš žraloka, který je agresivní a chce na tebe zaútočit, což poznáš podle pohybů těla, tak je třeba se k němu otočit čelem. Když k tobě připlave, vyplatí se dát mu ránu. My se potápěli s takovou praktickou malou bambusovou tyčkou, ale já ji nikdy nepotřebovala. Žraloci jsou v podstatě hodně plaší a my navíc nejsme jejich oblíbeným jídlem… Většinou jsou jenom zvědaví a připlavou se podívat, kdo nebo co to kolem nich zrovna plave.