Home › Cestování › Cestujeme s Koktejlem

Krásné ženy beze jména

Bez nároku na jméno

V Koreji dodnes přetrvává stará tradice, podle níž si novomanželka ponechává své rodné příjmení. Je to trochu paradox. Žena sice zpřetrhá vazby s původní rodinou, aby se mohla plně věnovat té nové, ale její formální součástí se vlastně nikdy nestane, protože manželovo příjmení je pro ni zapovězené. Dnes se už samozřejmě ženy se svými rodiči stýkat mohou, nicméně nárok na manželovo příjmení nemají dokonce ani cizinky, které by se za korejského muže provdaly.

Kupodivu i v moderní historii Koreje docházelo hlavně na venkově k tomu, že žena o své jméno přišla prakticky úplně. Její původní rodina o ní totiž po svatbě mluvila jako o "té, která se vdala tam a tam", nová rodina ji oslovovala "ty, která jsi přišla z toho a toho okresu" a když se konečně ženě narodil syn, získala jméno "matka toho a toho."

Po dítěti konec s prací

Před deseti patnácti lety v Jižní Koreji také platilo, že svobodná žena, která dosáhla osmadvaceti let, značně znervózněla. A to proto, že onen věk představoval magickou hranici, po které je dívka prakticky neprovdatelná. Muži (i když byli starší) si totiž v naprosté většině případů vybírali právě dívky mezi dvaceti a osmadvaceti lety. Loni se však hranice prolomila a průměrný věk nevěst, které se vdávaly poprvé, dosáhl hodnoty 28,1. I na tom je vidět, že dnešní jihokorejské ženy si příliš velkou hlavu s doznívajícími svatebními pravidly nedělají.

Přes všechny snahy emancipovaných Korejek je však hlavou rodiny stále muž. Žena sice může studovat (a měla by, protože vzdělaná žena je velmi ceněna - málokdy dochází k sňatkům vysokoškoláka se ženou, která nemá ani střední vzdělání), po studiích může také pracovat, ale jakmile se vdá a porodí potomka, nejlépe syna, zůstává často natrvalo doma. I tak se ale zaměstnanost žen pohybuje kolem padesáti procent, což je číslo před nějakými třiceti lety nevídané. Dnes dokonce nezřídka dochází k tomu, že je žena na vedoucí pozici a šéfuje nejen jiným ženám, ale i mužům (což by dříve pro muže byla ostuda - a možná je i dnes). Na odborných a manažerských postech je téměř dvacet procent ze všech zaměstnaných žen a toto číslo roste o neuvěřitelné půl procenta ročně.

Dech beroucí krása žen

Změny, kterými Korejská republika poslední desetiletí prochází, se v dobrém slova smyslu podepisují na tvářích tamních žen. Po ulicích velkých měst se procházejí nádherné a sebevědomé dívky a dámy, které vědí, že na manželskou poslušnost mají dost času, protože jsou vzdělané a v případě nouze se snadno uživí samy. Obrovské peníze investují také do svého vzhledu. Mladé dívky se oblékají do nejmodernějších výstřelků, které jim do hlav vtloukají korejské hudební stanice, decentní dámy jsou sladěny od hlavy až k patě a jejich šarm vyráží dech. Dlužno dodat, že ač byste často tipovali svěží třicátnici, tak před vámi stojí doslova všemi mastmi mazaná čtyřicetiletá dáma. Specializované prodejny omlazujících krémů a různé masážní salony totiž najdete v Soulu na každém rohu.

A tak se opět vracím k sympatické průvodkyni Co Co, která splňuje všechny atributy moderní jihokorejské ženy. Pouze v jediném případě jí zmizel úsměv ze rtů. A to, když vyprávěla o zvyku korejských mužů chodit po práci s kolegy na pivo nebo pálenku sodžu. "Chlapi takhle chodí každý den od pondělí do pátku," rozčilovala se. "Pijí pivo, zpívají karaoke, někdy po boku luxusních společnic. Domů se pak vracejí o půlnoci a své děti a manželku vidí jen o víkendu." Patří to prý ke koloritu korejské společnosti. Je určitou sociální povinností mužů zajít s kolegy na pár piv a utužit kolektiv. Proto se rázná Co Co s tím svým troubou rozvedla. Úsměv se jí však vrací, když vypráví o své přítelkyni: "Ta si to zařídila báječně. Manželovi řekla, ať si tedy chodí kam chce, ale ať se nevrací před půlnocí, protože chce mít čas pro sebe. A tak když se pánská společnost rozpustí dřív, tak milý Jong stepuje hodinu před domem, protože má ze své ženy vítr." A věřte, že v jedenáctimilionovém Soulu není sám.

Text a foto: Michal Dvořák